Mrhání času
Starodávné svitky mnoha náboženství poukazují již tisíce let na to, že veškerá bolest a utrpení pocházejí z lpění na něčem, co se neustále mění. Mrhat časem a energií na snahu mít kolem sebe všechno stabilní a dokonalé je stejně marné počínání jako skočit do rozbouřeného oceánu a myslet si, že v něm zůstaneme v klidu.
Barbara de Angelis, světová legenda a odbornice na hledání smyslu života.
Od jisté doby už věci, které nutně nepotřebuji, nehledám. Buď je najdu náhodou, nebo je začnu hledat, až když je potřebuji. No a pokud je nenajdu, když je potřebuji, třeba klíče od auta, použiji prostě náhradní. Usilovné hledání mi přijde, na rozdíl do mého muže, jako ztráta času. Ten hledá všechno, všude a pořád. Kam že jsem dala malý nůž – leží o kousek jinde než obyčejně. Kde jsou lyžařské boty – ptá se v létě. Kde jsou dezinfekční tablety do bazénu – pro změnu se ptá v zimě. Nedávno beze stopy zmizela těsnicí guma od malého mixéru. Ihned jsem vytáhla náhradní, zatímco muž se proměnil v ohaře na stopě. V době, kdy pátral všude, kde jsem se pohybovala já nebo mixér, ušlehala jsem pomazánku na chlebíčky, prostřela a doporučila, aby toho rabování už nechal a šel se najíst.
„Tys dala do té pomazánky chobotničky?“ zkoumal u stolu pečlivě chlebíček. „Ne,“ zamumlala jsem s plnou pusou. „Ty se mi do ní zdály tvrdé.“ „A co je tedy tohle?“ podal mi kousek něčeho, co opravdu připomínalo rozsekanou chobotnici. Rozsvítila jsem si velké světlo, nasadila brýle a vzápětí se začala dusit smíchy. Pochopil ihned. „Tak to bych se té gumičky teda nahledal,“ vyplivl další kus gumy do ubrousku a dotčeně dodal: „A tobě je všechno jedno, a ještě k smíchu!“ To, že mi fakt není všechno jedno, ale že se kvůli gumičce nehodlám zbláznit, jsem si raději nechala pro sebe. Musela bych totiž přiznat, že k smíchu mi byl především on.
Archiv, časopis Krásná 2007
