Markus Hermann, bankéř, říká - Pospíchej pomalu

Proč jste se rozhodl pro cestu pěšky z Prahy do Budějovic? Co vás k tomu vedlo?

Chtěl jsem podniknout několikadenní pěší túru a cesta na jih Čech je obzvláště krásná. Krajina podél Vltavy je fascinující. Velkou část trasy můžete jít po turistických nebo cyklistických stezkách. Spolu s rozhodnutím jít do Budějovic mě napadlo, že bych mohl předat starostovi Českých Budějovic jako nový člen Runczech.com – běžecké série – Půlmaraton České Budějovice startovní pistoli.

V loňském roce jste šel pěšky z Prahy na Velehrad, byla to příprava na Budějovice, nebo je to pro vás cesta ke změně životního stylu – něco jako terapie chůzí?

Ideu jít pěšky na Velehrad jsem měl už v roce 2010, když jsem přestal pracovat v bance. Po mnoha letech práce a života v určitém úzkém systému a životním stylu jsem chtěl nastartovat novou životní etapu. K tomu patří vedle přemýšlení o minulosti i vylepšení tělesného a psychického stavu. Po letech velkého pracovního vypětí a dnech rozplánovaných doslova po minutách jsem považoval za dobré zvolnit tempo. Přátelé mi doporučovali poutní cestu do Santiaga de Compostella ve Španělsku. Ale když jsem poznal 320km vzdálený Velehrad, rozhodl jsem se pro něj. Velehrad má magickou auru, to místo je naplněno dobrou energií. Tato cesta byla pro mě důležitá, každý den jsem se mohl bezprostředně rozhodnout, jak dlouho půjdu, co budu dělat a kde přenocuji. Netrvalo dlouho a cítil jsem se velice uvolněně a blíže k přírodě. Viděl jsem její krásu, kterou při jízdě na kole nebo v autě nemůžete tak bezprostředně vnímat. Po týdnu chůze jdete zcela spontánně, podvědomě vnímáte jen pěkný rytmus kroků a cítíte se svobodně.

Líbí se vám v České republice? Máte k ní nějaký hlubší vztah?

V České republice žiju už 11 let. Velice se mi líbí nejen pěkná města a krajina, ale i lidé a atmosféra. Život je zde relativně uvolněný a lidé přátelští. Váš jazyk je pro mne velkou výzvou.

Žil jste v různých zemích. Kdybyste mohl srovnat, co vás na toulání po Čechách a Moravě zaujalo, čím se odlišujeme od zemí, v kterých jste pobýval?

Celkově jsem žil a pracoval osm let v Číně a šest let v Kanadě. Obě země jsou rozlohou velké a zcela rozdílné. Kanada má pouze 30 miliónů obyvatel a je svobodnou demokratickou zemí. Obyvatelstvo přišlo za posledních 500 let z celého světa. Lidé jsou velice přátelští a tolerantní a na svoji zemi a novou, ale vytříbenou kulturu hrdí. Čína má na menší ploše 1,4 miliardy obyvatel. Země byla skoro vždy centrálně řízena – přes staletí císaři a od 50. let komunistickou stranou. Fascinující stará kultura je znát ještě všude i přesto, že neuvěřitelný hospodářský boom za posledních dvacet nasměroval obyvatele k materiálním věcem. Přestože komunistická strana v 80. letech nastartovala modernizaci a se zahraniční pomocí utvořila silné hospodářství, ze kterého z velké části profituje obyvatelstvo, politický systém se v zásadě nezměnil. Život v obřích městech, jako je Peking, Šanghaj nebo Hongkong, je velice zajímavý, ale také velice náročný. Česká republika je malá země v centru Evropy – na hranici mezi východem a západem. Za velice důležitou považuji její integraci do Evropské unie. Co by byla Evropa bez Česka. Vidím, že v současné době si lidé nejsou jistí, zda být stále členem Evropské unie je dobré. Na rovinu řečeno: bez členství v EU by vaše země nebyla tam, kde je dnes. 

Pocházíte z turisticky atraktivní části Německa (Baden-Württemberg), jaká je pěší turistika u vás doma?

Pocházím z Černého lesa – Schwarzwaldu –, který leží jihovýchodně od BadenWürttembergu. Černý les má velice podobnou krajinu a historii jako Krušné hory, Jizerské hory a Krkonoše. Dříve lidi živilo hlavně zemědělství a lesnictví, pak lehký průmysl jako hodinářství, sklářství a strojírenství. Dnes převažuje především turismus, který se za posledních 50 let velice dobře rozvinul. Turismus pěší nebo na kole a lyžích patří k hlavním atrakcím a ročně do krásných hor a lesů přijedou miliony návštěvníků. Do turistických cest obce hodně investovaly. Všude jsou hostince pro turisty. V České republice jsou v obzvlášť dobrém stavu cyklostezky, které jsou i dobře značené. Zde přišly také ke slovu finanční prostředky EU. U turistických cest pro pěší je to odlišné region od regionu. Neexistují ale žádné dálkové turistické cesty pro pěší jako v Německu. Bylo by dobré, kdyby se pro pěší turistiku udělalo to co pro cyklisty.

V Německu, a zejména v sousedním Rakousku se preferuje turismus šetrný k životnímu prostředí, a proto se většina jeho návštěvníků stále vrací. Jak vnímáte rozvoj turismu v České republice?

Mnoho regionů Rakouska, ale také Německa je turismem hospodářsky silně ovlivněno. V Rakousku jsou nejdůležitější zvláště zimní sporty, a to zejména lyžování. Stavba lyžařských vleků v 60. a 70. letech nebyla vždy plánována šetrně k životnímu prostředí a na krajinu měla negativní vliv. V létě se v zimních střediscích nedalo nic moc dělat, protože lyžařská zařízení mnoho míst doslova znetvořila. Toto se od základu změnilo. Dnes mají lyžařská střediska celoroční nabídku, v létě je hlavní atrakcí pěší a vysokohorská turistika. Ekonomicky si velmi pomohou zejména místní obyvatelé. Česká republika má kouzelnou krajinu, která se nabízí k pěší turistice a jízdě na kole. Pěší turistika je zde také národním sportem. Proto očekávám, že se infrastruktura pro pěší v příštích letech znatelně zlepší a Česká republika se bude v zahraničí prezentovat jako ráj pro pěší. Obzvláště by se měla zlepšit nabídka a servis v hostincích a penzionech.

Proč jste se rozhodl zrovna pro chůzi? V České republice je v poslední době oblíbená jízda na kole.

V době mého mládí jsem jezdil na kole hodně a také ho ještě mám doma. Jste s ním v cíli přirozeně rychleji, ale musíte se více koncentrovat na jízdu a také se o ně starat. Pěší turistika je nenáročná, sice jste pomalejší, ale můžete okolí pozorovat detailněji. A kromě batohu nemáte nic, o co se musíte starat. Když jsem šel i po těch pěkně upravených cyklistických stezkách, vadil jsem cyklistům. Většina z nich jede tak rychle, jak jen to jde, aby dosáhli vytyčeného cíle. Někdy jsem měl dojem, že někteří cyklisté se při jízdě na kole chovají úplně stejně jako někteří řidiči na dálnici.

Co děláte pro svoji kondici kromě chůze?

Rád dělám jogging v Letenském parku nebo ve Stromovce, cvičím a občas si dám jednu sérii golfu.

Máte nějaké oblíbené životní motto?

Pospíchej pomalu!

Archiv, časopis Krásná 2012