Neboť snít je umění: Grace Kelly a Rainier III., kníže monacký (2. díl)
Rodinu Kellyových přišla ta slavná svatba na dva miliony dolarů, monacký kníže byl totiž relativně chudý. Monako je jenom nevelká skála nad mořem, pravda, obydlená nepřetržitě už více než dva a půl tisíce let. Od 13. století tu vládnoucí rod Grimaldiů usiluje o udržení samostatnosti. Prozatím úspěšně, ale mnohokrát už to bylo o fous.
Když v roce 1949 usedl Rainier III. na trůn, zisky jeho země tvořily z 95 procent příjmy z hazardních her.
Zní to taky jako sen, takový riskantní, nebezpečný sen: ruleta se točí… Kulička běží… Bloudí… Možná budeš boháč! Ale spíše vyjdeš z herny, budeš mít šedou pleť, povolenou vázanku a prázdné vlhké ruce. Po tobě potopa, zastřel se za úsvitu.
Legendární kasino v Monte Carlu založil jeho předek Charles III. v roce 1856, když byl jeho státeček zase jednou na pokraji bankrotu. Byla to trefa do černého, i když to zpočátku vypadalo povážlivě, hosté se nehrnuli, byl tu přece mnohem dostupnější Baden Baden…
Až v roce 1868 dorazil k pobřeží první vlak. S rozvojem železnic se odlehlé, za horami zastrčené Monako stalo vysněným pupkem Evropy i Ruska. Kde kvetou mimózy, když doma řádí fujavice.
Architekt Charles Garnier tam zbudoval přesnou miniaturní repliku pařížské opery. Opona se poprvé zdvihla 25. ledna 1879, na jeviště vyšla Sarah Bernhardt v úboru nymfy… Ach!
Na počátku dvacátého století tu byl jeden ze světových operních stánků, kde se střídaly slavné tituly a slavná jména lámala uměnímilovná srdce.
Jenže válka změnila svět.
A po druhé světové válce vyšly jaksi hazardní hry z módy. Ti správně bohatí už byli jinde.
Rainier III. však dostal spásný nápad: Udělal ze své zemičky daňový ráj. A také se oženil, což bylo s ohledem na dynastické zájmy nezbytné. Pokud by neměl zákonité potomky, připadla by jeho země Francii!
Grace byla nejen krásná a nadaná, byla zřejmě úžasná ve všem, na co sáhla. Svou povinnost splnila vzorně, první dítě se narodilo čtyři dny a devět měsíců po svatbě, rok nato vítalo sto jedna dělových výstřelů na monackých baštách příchod syna Alberta, dědice trůnu. Následovala ještě dcera Stéphanie, pro jistotu a do zásoby (ta jela s matkou v autě toho smolného zářijového dne v roce 1982).
Příjmy z turistiky začaly bleskově stoupat.
Grace napřed přijala a pak odmítla roli v dalším Hitchcockově filmu. Její poddaní vyslovili námitky proti tomu, aby jejich kněžna trdlovala před kamerou, ještě k tomu v úloze kleptomanky!
Každé manželství je tajemství. Je to až divné, tolik popsaného papíru, tolik fotografií – ale o každém z manželů jaksi vypovídají zvlášť.
Grace se hodně věnovala dětem.
Na veřejnosti vystoupila ještě několikrát, recitovala verše. Založila nadaci nesoucí její jméno, na podporu místních řemesel. A tak dále.
Často jezdila do Států. Dostávala nabídky k práci. Lákaly ji stále více. Manžel byl proti tomu.
Možná ji kostým velké dámy v malé zemi trochu tísnil, možná ji formální dvorské povinnosti tak úplně nebavily, ale nesla to - na rozdíl třeba od princezny Diany – statečně. Její kolegové – Cary Grant nebo William Holden - dosvědčují, že byla laskavý, vlídný a vtipný člověk. Že to s ní v práci vždy klapalo, tajemná tvůrčí chemie fungovala.
Zastala se tanečnice Josephiny Baker, když s ní v newyorkském klubu zacházeli, jako se v padesátých letech zacházelo s barevnými. Spřátelila se s ní napřed ostentativně a pak doopravdy.
Finančně ji podporovala. Tiše a anonymně podporovala hodně umělců, to vyšlo najevo až po její smrti. Od té doby v tom pokračuje fond, který nese její jméno.
Pohřeb měla stejně slavný jako svatbu. Ve stejné katedrále.
Rainier III. ji následoval v roce 2005 v necelých dvaaosmdesáti. To už vládl padesát šest let a byl druhým nejdéle panujícím monarchou na světě – hned za thajským králem Ramou IX.
V posledních létech života mu to prý nedalo spát, každý den ráno se ptával:
„Žije ten člověk ještě?“
Tenhle souboj prohrál, ale jinak si vedl zdatně. V roce 1962 dal své zemi ústavu a vzdal se části svých pravomocí. Po smrti své ženy se už neoženil, žil však v úzkém svazku se svou sestřenicí.
A měl spoustu vnoučat a byl jim hodným dědečkem.
Grace Kelly je první herečkou, jejíž portrét se objevil na poštovních známkách a na mincích.
Všichni jsme děti a pohádky milujeme. Vyprávíme si je před spaním. Nevím však úplně jistě, zda je beze zbytku dobře, když se sny stanou skutkem. I když napřed je to určitě skvělé.
Neproměnně modré nebe se klene nad Monakem.
Archiv, časopis Krásná 2010
