Když musíš, tak musíš

Netuším, jak vy, ale já s tím mívám občas problém. O čem je řeč? O hledání onoho místa, kam i králové chodí sami. Abych to upřesnil, jde o hledání především v restauračních zařízeních. Většinou sice vytuším kudy a systémem pokus omyl obvykle dohledám cíl své cesty včas. Někdy se však dotazům na správný směr nevyhnu. Díky vrozené „orientaci“ jsem ještě neskončil jako jedna z mých kolegyň v cizím městě o dva bloky dále s nohama do tvaru písmene X a zoufalou touhou co nejrychleji objevit stinný kout či křoví. Budete se mnou proto jistě souhlasit, že by toalety měly být značeny přehledně a viditelně.

Jenže na druhou stranu, sedět u oběda a mít přímo na očích (myslím v úhlu pohledu, nikoli coby štít proti slunci) cedulku s nápisem WC nebo obligátním panáčkem či panenkou a krájet řízek s asociací, která vám při pohledu na dané symboly vytane na mysli, není také zrovna dvakrát příjemné.

Ohledně dané problematiky proto oceňuji vynalézavost některých restauratérů či majitelů barů, hospůdek a dalších občerstvovatel, jejichž fantazie v označení „onoho“ místa doznala jisté míry kreativity.

Doposavad mě snad nejvíce pobavily cedulky s nápisem DÁMY a cedulka s nápisem NEDÁMY na dveřích pro pány.

Takové označení by mi přišlo v gay podniku, kam občas zavítám na pivko, celkem vtipné a leckdy i výstižné. Nicméně i odtud mám zajímavý poznatek. Když si chtějí místní štamgasti obvykle mužského pohlaví ulevit, jako první potkají dveře s nápisem GENTLEMEN, což jim zjevně nestačí, a tak pokračují ke dveřím s nápisem LADIES, což je přinejmenším znejistí. Ale i tak svou pouť za úlevou nevzdávají. U třetích dveří v pořadí s nápisem PRIVATE se otočí a vrátí se k prvním s nápisem GENTLEMEN.

Jak „našince“ znám, nemyslím si, že by neuměli anglicky. Mimochodem: pro tyto tři notoricky (vztaženo i na notoriky) známé výrazy snad ani znalosti angličtiny netřeba. Myslím, že spíš ve své narcistní sebevzhlíživosti (která je typickou vlastnosti nejen gayů, ale většiny mužů, bez ohledu na orientaci) bláhově doufají v existenci dveří s nápisem ONLY YOU (pouze ty). Ale ty stejně jako dveře do 13. komnaty většina z nich nikdy neotevře.

Ale pojďme dál v objevování kreativity označení oněch úlevových komůrek. Coby ukazatel, že „tudy vede cesta“, mě v jednom podniku zaujal pánský a dámský klobouk, v jiném olejový obraz ženy a na druhých dveřích obraz muže, jinde zase pánský holicí strojek a dámský holicí strojek, v jednom motorestu pak logo Renault, které snad zná každý a logo Volvo, které se skládá z klasické značky označující mužské pohlaví, tvořené kolečkem a šipkou směřující vpravo nahoru.

Mou soukromou hitparádu však jednoznačně vyhrály žolíkové karty Q (královna) a K (král). Nejen že mě hravost tohoto nápadu pobavila, ale ze všech vyjmenovaných alternativ mi nejméně asociovala prvoplánovost toho, co označuje. Přiznávám, že můj názor na věc může být zkreslený, neboť jsem ten večer slavil půlrok soužití se svým přítelem a byl jsem opilý nejen láskou.

Říkám si, že my Češi, ať už jsme „švejci“ knedlíkáři, sběratelé propisek atd., máme přece jen smysl pro humor a schopnost dívat se na obyčejné věci neobyčejně. Podívám-li se pro příklad na americký seriál Ally Mc Beal, kde k právnickým kancelářím náleží společné toalety, napadá mě, o kolik „malé“ české kreativity se připravili.

Archiv, časopis Krásná 2011