Karel Laštovka - P. Karel Jordán Červený, děkan
Poprvé jsem viděl obraz od Karla Laštovky u Jirky Kotouče. Portrét se mi zalíbil a já jsem si přál seznámit se s jeho tvůrcem. Později, když jsem viděl skvělou fiktivní podobiznu operní divy Marie Callas, znovu jsem zatoužil poznat autora těchto obrazů osobně.
Karel Jordán Červený, děkan
Poprvé jsem viděl obraz od Karla Laštovky u Jirky Kotouče. Portrét se mi zalíbil a já jsem si přál seznámit se s jeho tvůrcem. Později, když jsem viděl skvělou fiktivní podobiznu operní divy Marie Callas, znovu jsem zatoužil poznat autora těchto obrazů osobně. Jednou jsem přijel na návštěvu do pražské Troje, kde tehdy bydlel choreograf Hudebního divadla v Karlíně Bedřich Füsseger, a když jsem zjistil, že se s Karlem Laštovkou zná už léta, požádal jsem ho, aby mne s ním seznámil.
Nakonec jsme se ale skutečně poznali až u Jirky Kotouče, kam umělec přišel o půlnoci se svojí společností přátel. Tehdy mi Karel řekl, zda bych nepřišel k němu do ateliéru, prý jsem ho zaujal a chtěl by mne portrétovat. V té době maloval samé významné osobnosti a já jsem se za nic zvláštního nepovažoval. Nevěděl jsem, zda je to vůbec možné a zdali si mohu dovolit nechat se portrétovat. Prostředí ateliéru-salonu mne ohromilo a okouzlilo. Přispělo k tomu i jednání samotného Karla, které bylo skvělé.
Nejdříve předcházela kresba v tužce a později vznikl můj portrét. Sezení měla krásnou atmosféru, proběhla při dobrém víně a zpěvu Marie Callas. Mohu říci, že jsme mysleli stejně. Moji tvář Karel umístil do renesančního prostředí, včetně kostýmu, které miloval. Chtěl mi za každou cenu namalovat na hlavu klobouk, ale to jsem nechtěl. Měl jsem ale představu, že by se kostým, byť nádherný, mohl ozdobit nějakým šperkem. Než jsem přišel na další sezení, šperk byl na místě, které jsem si představoval. Byla to telepatie nebo to byla spřízněnost duší? Obrazem jsem byl nadšen a dodnes ho považuji za jeden z nejlepších, které vlastním.
Archiv, Krásná paní
