Karel Laštovka - Hana Hegerová, zpěvačka
Kdy jsem se s Karlem poznala, to už opravdu nevím. Ale přesně si vybavuji, že to bylo v době, kdy mi bylo na světě velmi těžko. Osud mi ho poslal do cesty a on se stal mým nejbližším přítelem. Proto mi dodnes velice schází a scházel mi celá ta léta, co tady s námi není.
Maloval mě několikrát, jeden můj portrét se ocitl v Itálii, ale co tam dělá, netuším. Namaloval také moji hlavu, ani o ní nevím, kde je. Pak ještě existuje trojportrét, ani ten nemám, ale vím, kde je.
Jeden obraz ovšem vlastním. Koupila jsem si ho, ač jsem původně chtěla úplně jiný Karlův obraz. Ale zrovna jsem prodala vůz, takže jsem měla peníze, a jelikož Karel zrovna žádné peníze neměl, uzavřeli jsme obchod. Jsem ráda, že obraz mám. Stále vidím Karla, když se na něj dívám. Obraz je barevně příjemný, lahodí mi. Karel kolem mě namaloval spoustu zničených mužských figurek. Vysvětlil mi, že jsou to všichni ti zničení mužští, které jsem odhodila. To je samozřejmě velmi lichotivá nadsázka, v mém životě to bylo jinak. Ovšem mě nakreslil s odmítavým výrazem, a to vystihl dobře.
Udělal skicu, žádná sezení se nekonala, pak už mě zavolal k hotovému dílu. Namaloval mě podle sebe, jsou tam detaily, které vypovídají spíš o něm než o mně. Udělal mi nesmírně dlouhou šíji, takovou ve skutečnosti opravdu nemám. A kdo se zabývá symbolikou, určitě by odhalil hodně z Karlova nitra.
Na obraze je naštěstí letopočet 1971, takže vím, kdy vznikl. Ale jinak čas pro Karla nic neznamenal, ostatně já k němu mám stejný vztah. Většinou maloval akty, ale mě nechal oblečenou, i když mě maloval v době, kdy bych klidně mohla být svlečená.
Byli jsme si blízcí, oba jsme žili stresový život. Já jsem byla na volné noze, on byl také odkázán na prodej svých obrazů a řešili jsme spolu často existenční otázky. Karel se uměl přenést přes potíže lehce, málokdy jsem ho viděla smutného, zoufalého jenom jednou. Překonávat starosti mu pomáhala ironie, ale ve své podstatě byl velmi vlídný, citlivý a laskavý.
Archiv, Krásná paní
