Jak vyzrát na zimu a její útrapy

Lidské tělo má samoléčicí schopnosti, které se ale projeví jen tehdy, dostane-li k tomu správné podmínky a žije-li v harmonii a souladu s přírodními a vesmírnými cykly. Běžná strava současného člověka v naší civilizaci těmto požadavkům často nevyhovuje. Obsahuje toxické ingredience a není vyvážená.

Způsobuje, že náš organismus nemůže své regenerační  a obranné zbraně používat v plné míře, protože je vyplýtvá na boj  s jedy a přebytky (které jsou dnes častější než nedostatky). Platí stará známá pravda, že jsme to, co jíme! A jestli to je nebo není úplně v pořádku, se projeví nejvíc v konfliktních a náročných situacích, ke kterým patří i zimní plískanice.

Co na to čínská medicína?

Zima je extrémní jin, velice silné negativum. Všechny zimní neduhy a problémy se zhoršují potravinami a tekutinami s negativním jinovým nábojem, jako je třeba alkohol, káva, silný čaj, cukr a nápoje i pokrmy cukrem slazené. A my si většinou myslíme, že nás teď vzpruží, jenže to zdánlivé osvěžení trvá jen chvíli, pak nastoupí ještě větší únava. Nekořeníme teď taky raději jinovým pepřem, hořčicí, curry, bazalkou či muškátovým oříškem. Oleje a tuky jsou také jin. Ze zelenin to jsou rajčata, lilky, avokado i jiné zeleniny tropického původu. Víte, že i tropické ovoce a šťávy z něj jsou jin, a tudíž v mrazech nevhodné?

Je tedy lepší se těchto lákadel v zimě vyvarovat, stejně jako všeho chemizovaného, konzervovaného, dochucovaného, aromatizovaného a uzeného – samé silné negativní jin. Chceme-li se dostat do harmonie, je třeba tuto chladnou, smutnou a tmavou část roku vyvažovat pokrmy a jevy směrovanými spíše do jang, tedy pozitiva. Během tohoto období všechna energie v rostlinné říši sestupuje ke kořenům rostlin (jang).

Co tedy jíst?

Zimní rostliny, jako například řepy, dýně a kořenovou zeleninu: obsahují méně vody, rostou pomaleji a jsou těžké, což je typický projev kladného jang. Skvělé jsou i luštěniny chladnějších klimatických pásem, tedy hlavně hrách, čočka a fazole. Soustředíme se také na nehlazenou hnědou rýži, pšenici, pohanku a jáhly.
Jíme plody moře a ryby: nejvíce jang, a tudíž teď nejprospěšnější, jsou malé ryby pojídané s kostmi, třeba sardinky – a drobných kostiček se nebojme, žaludek je bez problémů stráví. Můžeme i drůbež, která žila v přirozených podmínkách a zobala zrní. Skvělé je sušené ovoce a rozinky, semena a ořechy. Hodně jang jsou i tvrdé sýry, maso savců nejlépe divoce žijících a vejce – těch si dopřejeme raději jen trochu. Nejvíce jang je kaviár a sůl, to jsou však silné extrémy, se kterými to nikdy nepřeháníme. Podle Fóra zdravé výživy stačí denně pro správnou funkci životních pochodů v těle přijmout 1 g soli, maximum je 6–8 g: bohužel je u nás průměrná spotřeba soli denně 15 g!

A ty následky v podobě vysokého tlaku a problémů s klouby!  Ve studeném podnebí vznikají často problémy se čchi, základní energií, protože musíme vynakládat větší námahu na zahřátí těla.
Proto chráníme a posilujeme čchi teplými jídly. Stačí mírně povařené, třeba za stálého míchání rychle opečené nebo rychle dušené jídlo. Takto upravená zelenina zůstává křupavá a podrží si svou výživnou hodnotu. Vařit bychom měli, kdyby to šlo, nejraději na ohni z tvrdého dřeva. Oheň je jang a v zimě ho přímo živelně potřebujeme! Živý, plápolající, sálající. Očišťující. Plápolající polena v krbu skvěle vyrovnávají zimní ledová negativa. Jíme-li potraviny, které rostou v oblasti, kde žijeme, pak se udržujeme v rovnováze s naším přírodním prostředím. Tak např. beduíni jedí šťavnaté (jin) plody kaktusu, který roste v horké vyprahlé poušti, jež je velice jang, nebo se osvěžují jinovými plody citrusů. Přesný opak toho, co bychom měli v zimních měsících jíst my. Eskymákům obklopeným věčnými ledy zase nejvíc vyhovuje tučné maso ryb.

Chřipky a nachlazení

Ach, ty zimní infekce! Vyplatí se vyhýbat se jim na sto honů a při chřipkových epidemiích nejezdit ve veřejných dopravních prostředcích, nechodit do divadel a do kin, zkrátka stát se na nějaký čas raději poustevníkem a stýkat se jen s těmi, kteří nechrlají, nesmrkají, nekýchají a nekašlají.
A pokud se přece jen nakazíme, velice bychom se měli snažit, aby se infekce nešířila dál. Měli bychom ulehnout při prvních příznacích a nečekat, až se choroba úplně rozvine – do té doby bychom mohli rozšířit své viry či bacily na stovky dalších nebohých obětí. Co se v létě naučíš, v zimě jako když najdeš. Bylo-li naše léto aktivní a otužilé  a posílilo-li naši energii, pokud jsme trávili co nejvíc času v čisté přírodě  a jedli co nejvíce přírodních produktů ve vyvážené harmonii, pokud jsme načerpali spoustu slunečních paprsků a obohatili jsme své tkáně kyslíkem, bude naše zima snesitelná a zdravá. Ještě lepší bude, máme-li nasbírané a nasušené letní bylinky, především květ lípy a bezinky – ty jsou v zimě nenahraditelné! Stačí malou hrstku v konvici přelít vařící vodou, nechat dvacet minut vylouhovat a pak ve velkých kvantech popíjet, případně trošinku oslazené medem. Vlezeme-li okamžitě po vypití horkého bylinného nálevu pod peřinu, vypotíme se do zdraví!

Celou zimu bychom také měli na posílení obranyschopnosti užívat echinaceu, jíst hodně cibule a křenu – a nezapomínat na česnek! Nejen že nám zpružní cévy, ale zaručeně před ním prchnou nejen viry a bacily, ale i všichni zimní upíři vysávající nám energii.

Další zimní pomocníci

Skvělý účinek na pročištění organismu, ale i proti zimním depresím má čaj z třezalky tečkované, dokáže totiž v mozku vybudit endorfiny dobré nálady. Pijeme jej jen v pošmourných tmavých dnech, svítí-li sluníčko, třezalku vynecháme, vyvolává totiž fotosensibilitu. Oblíbený mentolový čaj z máty peprné raději v zimě nepijeme, máta je totiž hodně jinová, s negativním energetickým nábojem, a tím podtrhuje a násobí zimní nepohodu vně i uvnitř. Šetřit ale vůbec nemusíme šípkovým čajem, nejlépe přímo ze šípků, nikoliv z nálevových pytlíčků. Rozdrcené šípky předem namočíme a pak je čtvrt až půl hodiny pomalu vaříme na mírném ohni. Výsledný nápoj hustý jako malvaz cedíme přes plátýnko, jemné bodlinky v šípku obsažené by mohly podráždit žaludeční sliznici. Je to nejen vitaminová bomba, ale i omlazující nápoj dlouhověkých! Marná není ani kopřiva, meduňka, pampeliška, heřmánek, šalvěj, to vše  v podobě bylinkového čaje.
Střídejme je podle chuti.



A co zeleninové šťávy? Vytáhneme odšťavovač, důkladně očistíme syrovou mrkev, jindy zase přidáme trochu petržele nebo celer, určitě nezapomeneme na červenou řepu – a výsledný produkt v podobě výborné šťávy velice pomalu popíjíme místo polévky před obědem nebo před večeří. Nepřátelské mikroorganismy také nemají rády šťávu z černé nebo bílé ředkve – tak proč bychom jim ji občas nedopřáli?

Naklíčená semínka

Preventivní účinek proti zimním infekcím má i naklíčená řeřicha zahradní, kterou si snadno doma vypěstujeme. Semínka koupíme ve vybraných květinářstvích  a zahrádkářských potřebách. Přes noc jich několik lžiček namočíme a pak dáme do misky s rovným dnem na navlhčenou vatu nebo ještě lépe do speciální nádoby s drenážovým dnem a odtokem (dostane se koupit v alternativních prodejnách). Přikryjeme pokličkou a dáme na okno místnosti s pokojovou teplotou. Každý den opatrně proplachujeme, můžeme i dvakrát. Za pár dnů začnou semínka klíčit, a když jsou klíčky vysoké aspoň centimetr, můžeme je konzumovat. Jsou pikantně štiplavé a dokážou přeprat i agresivnější mikroorganismy. Jejich účinek se někdy přirovnává k penicilinu. Nejlepší je ale prevence. Sníme-li jich každý den trochu a nedopouštíme-li se potravinových prohřešků, měly by nám pomoci překonat zimu. Stejným způsobem pěstujeme i jiné klíčky: pšeničné, hrachové,  z fazolí azuki (ty necháme předem namočené raději dva dny), z munga a podobně.
V některých hypermarketech a tržištích je dostaneme koupit už naklíčené.


Česká zima

Začíná nejkratším a nejnegativnějším dnem, zimním slunovratem – což ale zároveň znamená, že teď už to bude čím dál lepší a lepší! To nejhorší už máme za sebou! Od 21. prosince se dny prodlužují a noci zkracují, i když nám to připadá přesně naopak. Aby se tato doba bez slunce  a tepla vůbec dala vydržet, provázela ji spousta slavností a rituálů plných lidské vřelosti a žhavosti ohňů, svíček, nápojů… Počínaje Vánoci, nejkrásnějšími a nejláskyplnějšími svátky, o kterých by se daly napsat knihy, přes bujaré veselí Silvestra, slavnostní atmosféru Nového roku…

Postupem času byly na 1. leden přeneseny některé obřady, vážící se kdysi k původnímu novoročí v měsíci březnu. Obřadním jídlem v dávných dobách byla bábovka–novoročka a novoroční koláč, což byl bochánek, do kterého byly zapíchány obarvené pruty, nahoře svázané do podoby stanu a ukončené kyticí, na ně byla navěšena jablka, zlacené ořechy, perníkové figurky, mašle z červených stužek a věnec z dýňových jader a sušených trnek. Koláč byl vezen obcí a nejváženější z obyvatel ho nakrojil a všechny podělil.

A víte, že se na Nový rok podle starých tradic nesmí jíst žádný pták ani drůbež, aby nám neuletělo štěstí?
Dnes ale dáme více na peníze, a tak jíme čočku v různých úpravách, abychom těch šustivých pomíjivých papírků měli víc a víc. Mince už nás nezajímají, přitom ta čočka evokuje právě je.6. ledna je večer tříkrálový a já ještě pamatuji, jak kluci chodili po ulici  v papírových korunách a dlouhých ornátech, mávali kadidly, zpívali a nikdo nechtěl být ten černý vzadu. Dnes se ta krásná tradice vrací po odmlce trvající půl století. Stejně jako bláznivá masopustní taškařice  s průvody maškar, hodováním a popíjením, po které následuje čtyřicet dní trvající půst končící Velikonocemi –  a to už končí zima a začíná jaro! Máme se na co těšit!

Archiv, časopis Krásná