Jak nakupovat zdravou stravu (2. díl)

Mléko a mléčné výrobky

Jsme na ně od dětství navyklí, slogany minulého režimu „pramen zdraví z Posázaví“ a „zdraví sílu najdeš v sýru“ jsme uměli my dříve narození říkat i ze spaní. Taky jsme tisíckrát slyšívali, že mléko je nenahraditelný zdroj vápníku a mnoha vitaminů a kdo je nepije, bude určitě nemocný. Pili jsme je o sto šest a byli jsme nemocní stejně. A tak jsme postupně přicházeli na to, že mléko a všechno z něj vyrobené není pro dospělé lidi nepostradatelné, že jsme byli mystifikováni hluboce vžitým omylem. Ovšem návyky z dob dřívějších nám zůstaly a těžko se jich zbavujeme.

Kravské mléko je určeno pro velké živočichy s nejméně dvakrát většími kostmi, než má člověk. Miminko potřebuje mléko lidské, mateřské, to mu nejvíc prospívá. Jak roste a obohacuje se mu strava o další komponenty, mléko postupně pozbývá svého nenahraditelného významu. Dospělý člověk pak už většinou nemá ve svém trávicím ústrojí ani látky potřebné ke strávení mléka – a tak z něj může odcházet nezužitkováno, nestráveno. Zcela zbytečný výdaj bez žádoucích výsledků! A co se vápníku týče, třeba v mořských řasách je ho daleko větší množství, navíc s dalšími důležitými prvky.

Neobejdeme-li se ale z různých důvodů bez mléka, kupujeme raději kozí nebo sójové. Kozí sýry a jogurty, sójový tvaroh tofu i další sójové výrobky jsou výborné a daleko zdravější než mléčné produkty! Kvůli prospěšným fermentům ale občas vezmeme na milost camembert, zrající sýry nebo nivu.

Máme-li ale možnost získat čerstvě nadojené mléko od kraviček nebo koziček pasoucích se na louce, pijme ho s radostí a ještě teplé! Je to něco úplně jiného než téměř umělý produkt běžně za mléko vydávaný. Je to energetická bomba a uklidňující prostředek zároveň.

Vejce

Nepřeháníme to s nimi, nechtějme se vyrovnat Sophii Lorenové ve filmu Horalka, která chystala svatební omeletu ze šedesáti vajec! Pro dva! To je ale skutečně příklad extrémní. Pro nás poučené a zdraví dbalé by stačila šedesátina tohoto množství a i to jen občas. Někde mají kromě vajec z drůbežích velkofarem i vajíčka bio, samozřejmě dražší, ale jejich žloutky jsou takové, jaké mají být, totiž zářivě žlutooranžové. I chuťově jsou nesrovnatelně lepší. V hypermarketech bývají i malinká kropenatá vajíčka křepelčí.

Maso

Volíme jen to nejkvalitnější, pokud jsme přesvědčeni, že je potřebujeme k životu. A nepřeháníme to s množstvím, úplně stačí občas a malinko! Záleží ale na našem typu i na krevní skupině. Někdo bez masa nemůže existovat (jako třeba přírodní indiáni) a někdo jiný jím zase opovrhuje a vyhovuje mu strava bezmasá. Je to naprosto individuální. Všichni bez rozdílu by se ale měli vyhýbat uzeninám všeho druhu. Chutná-li nám divočina, máme vyhráno, divoce žijící zvířátka a ptáci mívají kvalitní přírodní stravu, a tudíž i jejich svalovina tomu odpovídá. Skopové nebo jehněčí také ujde, ovečky se pasou na zelených loukách a nesežerou nic špatného. S drůbeží chovanou v obřích koncentrácích to je už podstatně horší, to ale všichni víme, ale často na to raději zapomínáme. V obchodech najdete i tzv. zlaté kuře bez antibiotik, krmené obilím. Není o moc dražší, a přitom je o hodně lepší.

Nesmíme zapomenout na ryby a mořské potvory, ty bychom měli jíst několikrát týdně. Je jich dnes velký výběr a nejlepší jsou čerstvé. Konzervované raději nekupujeme, jen v krajní nouzi. Totéž se týká rybích salátů a pomazánek. Nejvíce si prospějeme, udělámeli si je sami doma z nejkvalitnějších ingrediencí, bez dochucování a konzervačních prostředků.

Nápoje

Nejlepší je kvalitní pramenitá voda. Ti nejnáročnější pijí vodu destilovanou a kupují ji v lékárně; ta zaručeně nezanáší krevní řečiště ani klouby přebytečnými prvky. Dříve se sice o destilované vodě tvrdilo, že je životu nebezpečná, protože tělu bleskově odnímá vše, co jí bylo destilováním odňato; není to ale pravda, je to jeden z mnoha potravinářských bludů. Další omyl: dlouhodobé pití minerálek. To je vlastně protipól destilované vody. Spousty minerálů v minerálkách obsažených z nás postupně mohou udělat chodící zkameněliny, čím dál méně pohyblivé, ztuhlejší a ztuhlejší. Nepřehánějme to raději! Minerálky ano, ale jen občas a s mírou. Objevit pravou míru věcí, v tom je podle starých taoistů tajemství nesmrtelnosti. Ani málo, ani moc – a to se týká úplně všeho.

Co raději úplně vyloučíme, jsou slazené limonády všeho druhu a všech typů včetně konzervovaných „ryze přírodních“ ovocných šťáv a džusů, o kokakole raději vůbec nemluvě. Raději si doma odstředíme na odšťavovači čerstvou lahůdku z kvalitních plodů a vypijeme ji na lačno. Také zeleninové šťávy jsou vynikající.

A alkoholické nápoje? Trocha piva neuškodí, je to vlastně bylinný fermentovaný nápoj. A sklenička kvalitního vína je léčivá, naše cévy nám za ni budou vděčné! Opět tu ale platí: všeho s mírou! Dobrý sluha, ale špatný pán!

Zvláštní kapitolou jsou horké nápoje: káva, čaj, bylinkové nálevy. S kávou to rozhodně nepřeháníme, saháme po ní raději jen mimořádně a pak si ji jaksepatří vychutnáme. Prospěšnější je ale káva obilninová nebo sójová, ta má čisticí účinek. Čaje kupujeme sypané a nedochucované. Nejzdravější čaje jsou zelené. Sladíme minimálně medem nebo třtinovým cukrem, umělá sladidla nepoužíváme (pokud nejsme diabetici), nejlepší je ale nesladit čaj vůbec, vychutnáme tak jeho přirozenou chuť.

Kdo má rád v kávě nebo čaji mléko, může zkusit sušené sójové mléko Natural, je vždy po ruce a chutná skvěle. Dá se koupit i v supermarketech, v raciokoutcích. Máme-li rádi kakao nebo čokoládu, pokusme se je někdy nahradit karobem, což je prášek ze svatojánského chleba. A co bylinky? Nabízí se jich hodně: meduňka, heřmánek, máta, maté, kopřiva, šalvěj, řepík a spousty dalších chuťově zajímavých a zdraví prospěšných. Nepodnikáme-li zrovna přesně cílenou léčebnou kúru, raději je často střídáme; většina bylinek má totiž při delším užívání vedlejší nežádoucí účinky. Bylinky kupujeme v lékárně nebo bylinkářstvích. Já osobně je ale nejraději sbírám v čisté přírodě. Při pití čaje z některé z nich se mi pak vybavuje místo, kde jsem je natrhala. Hezká reminiscence!

Cukry, sůl

Bílý cukr raději nikdy nekupujeme. K dostání je různě tmavý cukr třtinový. Vydrží nám dlouho, používáme ho totiž v nepatrných množstvích a málokdy. Dobrý, jenže hodně drahý, je kanadský javorový sirup, ten nejvíc chutná na lívancích. A med! Jeho prospěšnost je permanentně známá, netřeba ho tedy doporučovat. Rozhodně by neměl chybět v žádné domácnosti, jako lék při nachlazení je téměř nepostradatelný. A víte, že je to i skvělé kosmetikum? A že dokáže léčit menší popáleniny?

Sůl je nejlepší mořská nebělená. Šetříme s ní, jak můžeme nejvíce. Můžeme si vyrobit z mletého nebo roztlučeného sezamu či lněného semínka tzv. gomasio o poměru 10:1, přičemž sůl je ona desetina. Solíme-li gomasiem, spotřebujeme soli mnohem méně. Striktní makrobiotici solí jen sójovou omáčkou.

Koření

Nekupujeme pálivá dráždivá koření, jako je pepř, chilli a paprika. Zato si můžeme užít oregana, majoránky, tymiánu, bazalky, nedrceného kmínu obyčejného i římského, kurkumy (ta dokáže pomáhat dokonce i při poruchách paměti, při skleróze a senilitě). Zázvor kupujeme čerstvý, stejně jako fenykl. Skořici, vanilku, muškátový oříšek a kardamon vyžadujeme nemleté, vždy odmítáme umělé náhražky (třeba cukr s ethylvanilinem).

Potřebujeme-li pálivou chuť, skvělý je křen nebo černá i bílá ředkev jemně nastrouhaná. V hmoždýři roztlučené nebo na makovém strojku umleté hořčičné semínko v malém množství neuškodí, spojené s olejem a solí může nahradit kupovanou hořčici. Okyselíme jablečným nebo vinným octem či citronem.

Pochutiny

V našem nákupním košíku by se neměly objevit sladkosti vyrobené z bělené mouky, tuku a bílého cukru v podobě tyčinek všeho druhu, piškotů a všelijakých cukrovinek. Také na bonbony raději zapomeneme. Ani chipsy a crakery i jiné slané tyčinky či pečivo z bílé mouky bychom neměli z obchodu přinášet domů. Vybíráme si výrobky z tmavé mouky, vloček, celých zrn, ořechů a semínek. Kukuřičné lupínky nebo nedochucované a nearomatizované müsli si s klidem dopřejeme. K dostání jsou i moc dobré sezamové plátky, ze sezamu je vyrobena i výborná chalva, měla by být ale slazena medem. K oslazení života někdy stačí obyčejné rozinky. Také si dopřáváme právě vyloupané, předem nepražené oříšky i ořechy.

Doma si někdy upražíme ovesné vločky s třtinovým cukrem. Podle návodu v našem silvestrovském čísle si můžeme vyrobit nejrůznější pomazánky, lehké majonézy a omáčky, některé dostaneme také v Country life. Hotové konzervované a dochucované odmítáme. Máme-li čas a chuť, z celozrnné mouky pečeme různé placičky, lívanečky, palačinky, vdolečky, kobližky, pirožky i dorty – nikdy nekupujeme předem připravené výrobky a v prášku a vyhýbáme se i polotovarům. Zas tolik času neušetří! Při pečení nemusíme šetřit rozinkami, oříšky, mákem a semínky. Není nad doma vyrobené dobroty! Ta chuť! I cena je výhodnější. O kvalitě nemluvě.

Potravinářské doplňky

Máme-li dobře sestavený jídelníček, vůbec nepotřebujeme vitaminy a stopové prvky v tabletách či kapslích. Každý den bychom ale měli sníst trochu mořských řas, to je důležité; obsahují jod, fosfor, vápník i jiné důležité komponenty. Mají je i v některých čínských prodejnách. Lžička třtinové melasy je také zdraví velice prospěšná. V zimě potřebujeme rybí tuk, který bychom neměli užívat déle než šest neděl. V období chřipek a nachlazení zvyšuje naši obranyschopnost echinacea, tu mají v bylinkářstvích a lékárnách.

Pro zlepšení nálady a dobrou pohodu je skvělé občas udělat drožďovou pomazánku nebo polévku, která je plná komplexu vitaminů B. Kvůli vitaminu A si nastrouháme mrkev a opečeme ji s olejem na pánvi, protože teprve po tepelné úpravě a ve spojení s tukem je karoten v mrkvi obsažený schopný využití naší trávicí soustavou. Spousta důležitých stopových prvků je v různých bylinkových čajích a ovocných jadércích. Nezbytné fermenty jsou v již zmíněné kvašené zelenině, zrajících sýrech, pivu, kombuše a dobré sójové omáčce, která navíc obsahuje nezbytný vitamin B12 (ten by nám mohl chybět, nejíme-li maso).

Tak hodně štěstí a dobré nálady při zdravém nakupování!