Iva Pazderková - za mnohé vděčím své "blbé blondýně" (2. díl)
„Já jsem ráda, že člověk má taková období, kdy se prakticky nezastaví. Jsem ráda, když člověka živí něco, co má rád a co si vysnil, i když realita proti snům bývá odlišná. Ale v podstatě si plním svá přání,“ říká herečka Iva Pazderková, která se proslavila především účinkováním v pořadu Na stojáka a do obecného povědomí se dostala i prostřednictvím televizní reklamy na jogurt jako „blbá blondýna“. Diváky baví především předstíráním hlouposti a vtipnými „hláškami“, artikulací a svým neformálním vystupováním. Už osm let působí v Divadle Na Fidlovačce.
Máte nějakou oblíbenou postavu, kterou ráda hrajete, v níž se cítíte skoro „jako doma“?
Já se snažím cítit ve většině rolí, které hraji v Divadle Na Fidlovačce, jako doma. Vždycky jsou ale rezervy. Miluji ale například představení Hvězdy na vrbě, Hotel mezi dvěma světy, Tři holky jako květ. Tehdy jsem opravdu na jevišti šťastná a doufám, že spokojený je i divák. A bezmezně miluji svoji „blbou blondýnu“. Tu jsem vytvořila a jsem jí vděčná za mnoho. Pořád spolu žijeme.
Také se hádáte?
To víte, že jo. Také máme spory. Obzvlášť když má stát na jevišti a moc se jí nechce ven.
Kdo vítězí?
Někdy já, někdy ona. Ale je lepší, když vyhraje ona. Ona má všechno jasnější. Je to taková bezproblémová holka. Neřeší nic nepříjemného. Samozřejmě má občas problém s výběrem oblečení nebo laku na nehty nebo na ulici potká nějakou dívku, která má bohatšího přítele než ona…
Také se věnujete charitě. Spolupracujete s mnoha organizacemi…
Ta spolupráce je bohužel velmi sporadická. Je potřeba to vymyslet, říct mi termín, co mám dělat, a já to udělám. Jinak můžu pouze o dané problematice mluvit a přibližovat ji lidem, což je však také důležitá součást této práce. Podporuji například Nadační fond Barbora – ten soustřeďuje svoje síly na konkrétní projekty, například uspořádá sbírku na keramickou pec do dětského domova. Další je občanské sdružení Persefona, které poskytuje zdarma právní i terapeutickou pomoc obětem domácího násilí – ženám, dětem, seniorům, mužům. Je to neskutečně těžká práce. A hodně potřebná. Pak je to Elpida, organizace pečující o seniory, která se snaží zvýšit kvalitu jejich života v České republice. Účastnila jsem se kampaně Mluvme o stáří. Myslím si, že je potřeba řešit náš přístup k seniorům a to, jak je společnost vnímá. Za to jsem Elpidě vděčná. A potom Dům světla – jediné zařízení svého druhu tady v Čechách, které poskytuje azyl lidem HIV pozitivním a lidem, u nichž již propukl AIDS. Žijí permanentně na pokra - ji krachu a nedostávají od státu nic, což je nepřija - telné zvlášť v době, kdy na Ukrajině je víc mrtvých kvůli viru HIV než kvůli nemocem oběhového ústro - jí a i u nás výrazně stoupá křivka nakažených. To jsou organizace nebo sdružení, o kterých chci mluvit a chtěla bych jim pomáhat. Všeobecně je pro mě samozřejmostí pomáhat, pokud je to v mých silách a je to smysluplné. Přišlo by mi divné, kdyby to někdo neudělal. Ovlivnit myšlení byť jediné osoby v pozi - tivním slova smyslu je nádherné. Potom moje povolá - ní získává smysl.
Máte osobní zkušenost, že se vám povedlo takhle ovlivnit něčí myšlení?
Ano, pár jich mám. Není to moc často, ale stává se to.
Hovořila jste o seniorech. Udělal se za poslední dobu krok dopředu?
Bohužel se moc nepohybuji v online svě - tě a nemám úplně kontakt s lidmi do 20 let, ale všeobecně mám pocit, že se přístup k senio - rům zlepšil.
Hodně lidí nekouká napravo nalevo, jen jdou za vidinou peněz, i vztahy v rodině se horší…
To je problém duchovní. Netvrdím, že každý by měl být křesťan nebo muslim, ale rozhodně by se lidi měli zabývat nějakou životní filozofií, protože nábo - ženství mělo vždy obrovský smysl, alespoň v tom, že lidé se pravidelně zabývali duchovnem, vzájemnými vztahy a smyslem našeho života. Je to problém od - duchovnění společnosti. Často se používají prázdná hesla o konzumu a podobně. Společnost ale žije ne - smyslnými nákupy, věci nahrazují lásku. Navíc hod - nota lidské práce je také velmi malá, když si můžu koupit boty za 30 korun. Je důležité nad tím přemýš - let a nějakým způsobem se starat o svoje okolí a duši.
A jaký ten způsob je?
Existuje několik geniálních rčení, která jsou neod - diskutovatelná a která jsou nejpádnějším argumen - tem, ať už zákon o zachování energie, nebo nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali oni tobě, či to, že moje osobní svoboda končí tam, kde začíná osobní svoboda druhého. Takže vlastně jednoduchá pravi - dla a pro nás je těžké je dodržet.
V co vy konkrétně věříte?
Věřím v Boha, což by se dalo přeložit, že věřím v lás - ku a v energii. Je problém, že se o tom lidé nebaví. Do dotazníků při sčítání lidu píší, že to je jejich sou - kromá věc, jakou vyznávají víru. Tím se ale ochuzu - jí o tu debatu. Myslím si, že sdílení v tomto směru je důležité.
Co vás dokáže naštvat?
Co vás dokáže naštvat? Nejvíc se dokážu naštvat já sama. Vytočím se do nejvyšších obrátek, nikdy mě nikdo tak nemůže rozčílit. Nemít na koho jiného svalit vinu je těžké. Také mě hodně dokáže nazlobit bezpráví, zlo, zabedněnost a hloupost. Veškeré aktivity pra - vicových radikálů. Mně je jich opravdu strašně líto, ale nikdy pro ně nebudu dělat charitu, protože jsou hloupí a omezení. A fyzickou silou ohrožují své oko - lí. Bohužel se jim asi nedostalo lásky. Tak na ty mám hodně spadeno. Svou slabost si řeší v davu stejně sla - bých jedinců. Oni jsou taková esence toho, co mě štve.
Několikrát jste se zmínila o důležitosti lásky. Co pro vás vlastně znamená, kromě toho, že vás velmi dobíjí?
Láska je domov, teplo, bezpečí. Smysl. Když vím, že k někomu cítím lásku nebo ji někdo cítí ke mně, tak má život smysl. Prostě láska je tohle všechno.
Myslíte si, že den či roční období, v jakém se člověk narodil, ovlivňují jeho další život?
Já vlastně horoskopy nemám ráda, protože mi to přijde jako klička. Období narození ale člověka určitě ovlivňuje. Děti, které se narodí v létě, jsou snědší, protože si od malinka vytvoří více pigmentu. To může určitě ovlivňovat i temperament. Myslím, že celá astro - logie je taková trochu lépe upravená lidová moudrost.
Když jsem si s vámi domlouvala rozhovor, vaše manažerka tvrdila, že připravujete tři premiéry…
Ano. Mám za sebou premiéru komedie Techtle mechtle v Divadle Na Fidlovačce, prů - běžně zkouším hru Rozkvetly sekery ve Strašnickém divadle, která má premiéru kon - cem března, a začala jsem zkoušet další hru na Fidlovačce – Řeči, řeči od Neila Simona. Do toho mám spoustu jiné práce. Často bývám vyčerpaná fyzicky a duševně, ale slibuji, že nic neodfláknu. Nechci sama sebe rozčílit…
Bezmezně miluji svoji „blbou blondýnu“. Tu jsem vytvořila a jsem jí vděčná za mnoho.
Archiv, časopis Krásná 2012
