Fazole
Fazole, latinsky Phaseolus; fazolí je asi 50 druhů. Část pochází z tropické Ameriky,
část z Asie. Do Evropy je v 16. stol. přivezli jako potravinu Španělé.
Dříve se odvar z lusků používal jako nápoj proti melancholii,
ke zvýšení vylučování moči nebo při onemocnění srdce. U nás se fazole pěstují
jako okrasné rostliny a luštěniny. Podle odrůdy se liší barvou (zelené, žluté, fialové,
žíhané aj.) a velikostí. Výborné lusky má i fazol šarlatový Phaseolus coccineus,
který je na obrázku. Nejvíce se pěstuje fazol obecný Phaseolus vulgaris.
Tato jednoletá bylina s oplétavou lodyhou může dosáhnout výšky 1,5–2 metry. Listy jsou dlouze řapíkaté, střídavé. Za listem vyrůstá květ. Plodem je lusk, který obsahuje různé množství semen ledvinovitého tvaru. Semena nelze jíst syrová, protože obsahují jedovaté bílkoviny (souhrnně nazývané fasin) a vyvolávají nevolnost, zvracení, průjem a těžké zažívací potíže. Tyto jedovaté látky se rozkládají vařením (ne sušením!).
Fazole jsou bohaté na riboflavin (B2), kyselinu listovou, vitamin E i C, karoten, niacin a další vitaminy B. Z minerálních látek mají velmi mnoho draslíku, vápníku, fosforu, hořčíku. Fazolky jsou cennou zeleninou při cukrovce, snižují obsah cukru v krvi. V luskách jsou i antibakteriální látky. Aglutininy mají určitý vliv při předcházení a léčení zhoubných novotvarů. Jsou silně močopudné, tedy vhodné při chorobách srdce a chorobách krevního oběhu, ledvin.
