Divadlo si žádalo róby: Anna Sedláčková udávala styl

Prostořeká Líza, ze které chtěl profesor Higgins udělat dámu, promluvila českou hantýrkou poprvé v roce 1913. Překladatel měl před sebou tvrdý oříšek. V Anglii, zvláště v hlavním městě, si každá společenská třída povídala jinou angličtinou. V Čechách tak propastná stupnice mezi lidovou mluvou a spisovným jazykem neexistovala. Co nepostihl překladatel, tam si Anna Sedláčková pomáhala gesty. Zapřela vlastní vkus a míru a trochu si na scéně, jak pravil dobový kritik, zařádila. Z naturalistické housenky se zrodil motýlí člověk. Česká Líza svou přehnanou zdvořilostí přiváděla „slušnost celé společnosti ad absurdum“, pokračoval kritik a klaněl se jejímu výkonu. Bez hereckých vzorů si musela Anna Sedláčková vytvořit roli po svém. Když koutkem úst intonovala na samém pokraji únosnosti: „Nakašlat!“, uhlazené obecenstvo strnulo.

Ve Zlaté kapličce hrála Anna Sedláčková od svých šestnácti. K roli malého Roberta v Dětech kapitána Granta jí dopomohl tatínek Alois Sedláček, člen Prozatímního a Národního divadla. Zanedlouho abonenti v lóžích i studenti na bidýlku chodili „na Andulu“, slavný otec byl zapomenut.

Umění a láska si nerozuměly

V roce 1912 mladí a krásní lidé obdivovali auta, letadla a kinematograf. Blížící se válečná bouřka je nevzrušovala. Sňatkem s architektem Maxem Urbanem, pozdějším tvůrcem barrandovských ateliérů a situačních plánů tamní vilové čtvrti, si Anna polepšila, finančně i co do společenského postavení. Pod značkou vytvořenou z iniciál jejich jmen založili filmovou společnost ASUM a natočili osmnáct němých filmů s Annou v hlavní roli. Scény se většinou odehrávaly ve Vodičkově ulici, kde Urbanovi bydleli, v zadním traktu se zelení, přilehlém ke zdi Františkánské zahrady. Z filmů se celý zachoval pouze Konec milování z roku 1913, drama mladé ženy krutě trestající manželovu nevěru.

Pozdější zvukový film Anně nevyhovoval. Ječel nebo chraptěl. Přesto pokoušela štěstí a v roce 1930 se objevila v Tajemství lékařově. Zklamala se, snímek u diváků propadl. Raději se naplno vrátila k divadlu. Také už nebyla nejmladší a po stříbrném plátnu už pokukovaly mladé hvězdičky. Některé z nich za chvíli zazářily – Nataša Gollová, Lída Baarová, Věra Ferbasová, Adina Mandlová…

Anna říkávala, že umění a láska nepatří k sobě. Přišla o dítě a s Maxem Urbanem se po deseti letech rozešla. I s druhým manželem, advokátem Josefem Kašparem, získala slušné hmotné zázemí, což nanejvýš potřebovala, protože její příjmy z divadla polykaly hlavně účty švadlen.

Na jeviště ve svých šatech

V konverzačních hrách ze soudobého prostředí herečky účinkovaly ve vlastním oblečení, divadlo jim připlatilo nanejvýš třetinu nákladů. Dámy v hledišti na ně mířily svá kukátka, kriticky si je prohlížely a mohly se v jejich typech poznat. Herečky nesměly vypadat hůř než divačky v nejdražších modelech. Bylo žádoucí šít ve stejných módních salonech.

Anna Sedláčková, zcela odevzdaná své herecké vášni, „dovedla pro roli udělat všechno, ostříhat se, zeštíhlet nebo přejít na jinou scénu. Nezapomenutelná ve veselohře Nezralé ovoce, shodila pro postavu holčičky podstatnou část tělesné váhy; aby zahnala blížící se čtyřicítku, objevila se v polodětských šatech před očima užaslých žen, které v jejím věku už byly tenkrát matrónami,“ vzpomínala Olga Scheinpflugová.

V pražské společnosti dvacátých let udávala módní směr. Po pařížském vzoru se dala nakrátko ostříhat a vzniklo z toho moderní mikádo, šatníky svých obdivovatelek naplnila kratšími sukněmi, čím kratší, tím lepší, ale nikoli tak, aby žena „vypadala jako v plavkách“. Co říkala minisukním? Dočkala se jich, jenže módní tón už udávaly jiné herečky.

Pětkrát vyšší honoráře

Anna Sedláčková před první světovou válkou a za první republiky zaplňovala noviny a časopisy. Psalo se o jejích půvabech, dikci, skvělém herectví, sex-appealu, kultivovaném projevu, jemném humoru i honosných toaletách. Sem tam nějaká aféra, když v divadle za sebou práskla dveřmi. Měla víc fanoušků než český fotbal. „Ředitelé si Annu Sedláčkovou předcházeli, přestože s nimi vždy nevycházela nejlíp, neboť dovedla zneužívat své popularity k požadavkům, jež někdy přiváděly ředitele k zoufalství. Ale byla to Sedláčková s aureolou popularity, a hlavně se schopností přilákat obecenstvo,“ uchovala si v paměti Marie Rosůlková.

Anna zůstávala na volné noze, v Národním i ve vinohradském divadle. Naučila české obecenstvo chodit do Stavovského divadla, předtím německého. Vždy vystupovala jako host. Bylo to lukrativnější. Její jméno stálo v programech a na plakátech tučně velkými písmeny, vždy nad titulem hry. Tato strategie jí přinášela až pětkrát vyšší honoráře než herečkám ve stálém angažmá. V dobách největší slávy si mohla dovolit vlastního šoféra, kuchařku a služebnictvo, bydlela v celém jednom křídle Maltézského paláce. Náklady však platil manžel advokát, slavná umělkyně musela reprezentovat a platit švadleny.

Narodila se komtesa

Pro divadelní hvězdu první velikosti – Kleopatru v Caesarovi a Kleopatře, pokašlávající Marguerittu Gauthierovou v Dámě s kaméliemi, křehkou Lízu, Královnu Kristýnu, Marii Stuartovnu - pro herečku, po Vlastovi Burianovi druhou nejoblíbenější, však od roku 1938 nebyly role. Proto si v Mozarteu na podzim 1939 odvážně otevřela vlastní Divadlo Anny Sedláčkové, krátce DAS. Prostory právě opouštěl E. F. Burian, který se stěhoval do většího sálu Na Poříčí. Jistě nečekala, že než poprvé zvedne oponu, přepadne Hitler Polsko a začne válka.

V Mozarteu, v této zvláštní stavbě v Jugmannově ulici, majitel provozoval knihkupectví, nakladatelství, prodej klavírů, vzadu tiskárnu a koncertní síň s balkonem. Tu pronajímal jako divadlo. Anna Sedláčková se v něm udržela až do zavření všech divadel koncem roku 1944. Jako třešničku na dortu připravila českému obecenstvu Čapkovu Věc Makropulos a Loupežníka. Že se nedokázala přehrát do starších rolí? Zvládla třistaletou dámu. Mimi v Loupežníku se zhostila její dcera. S dalšími herci dosáhla úctyhodného počtu repríz a skončila jen proto, že okupační úřady hry stáhly z repertoáru.

Dcera

Dceru milovala. Přivedla ji na svět v roce 1926, její jméno psala francouzsky Marcella a v zasvěcených kruzích se šuškalo, že se narodila z mimomanželského vztahu. Biologický otec zůstal utajen. Jméno Františka Xavera Hodáče, ekonoma a politika, otce Nataši Gollové, je nejisté, ať domněnky vyslovil kdokoliv. Pokud neexistují testy DNA, že? Proč se s tím dnes lámat hlavu? Matka byla šťastná, to bylo podstatné.

Pečovala o dceru jako o princeznu, byla jí zcela oddaná a doufala v její zázračné schopnosti. Dopřávala jí nejlepší vzdělání na Gymnáziu Elišky Krásnohorské, dřívější Minervě, oblékala ji do drahých kostýmů podle vlastního vkusu, vychovávala malou komtesu, která už ve třinácti letech hrála v ochotnickém Divadle Na Slupi a mamince vykala. Snad hrála jen pro její radost, byla pilná a skromná.

Po roce 1945 si obě moc nepolepšily. V mansardovém bytě v Černé růži měly plné skříně šatů z kvalitních látek, dokonale vypracované, ale nezbývalo než je přešívat, přizpůsobovat. Opět nebyly role.

Měla moc ráda psy

Umění, její sebejistota i bezpečné manželství Annu Sedláčkovou prý kdysi nevedly k opatrnosti. Neplatila si pojištění, neměla úspory. I kdyby je měla! Po válce, únoru a měnové reformě peníze vzaly za své. Kolika lidem stát vyměnil plný kufr bankovek za hrstku drobných.

Podle vyprávění Josefa Brože byly Anna a Marcella v noci z 1. na 2. září 1949 probuzeny na své chatě v Kynžvartu a odvezeny do Prahy. Po sedmi týdnech se z Bartolomějské vrátila jen matka. Marcella byla odsouzena k dvanácti letům vězení za údajné napomáhání k útěku za hranice. Po čtyřech letech prezident Antonín Zápotocký, po písemných přímluvách Anniných divadelních přátel, udělil Marcelle milost, a dokonce jako omluvu jí daroval rádio. Nemohla však najít zaměstnání v oboru, konferovala, jezdila po oblastních divadlech, nakonec, aby měla stálé zaměstnání, pod hlavičkou Sady, lesy, zahradnictví zametala u Hlavního nádraží.

Bibi Haasová vzpomínala, že Andula měla moc ráda pejsky. To se jí stalo osudným. Do proluky Myslbek - dnes zde stojí obchodní dům - chodila Anna Sedláčková venčit svého boxera. Jednou přecházela rušné Příkopy, pejsek vyletěl na druhou stranu ulice a strhl ji pod motocykl. Tragickou nehodu nepřežila, ač v nemocnici dělali, co mohli. Vyšla si v pečlivě upravených šatech, v nichž nedávno oslavila osmdesátiny. Neužila si ani titulu zasloužilá umělkyně.

Rajkou mezi vrabčáky obecnými byla na jevišti Národního a střídavě i vinohradského divadla Anna Sedláčková, vůdkyně společenského repertoáru, které oddané hlediště a snad celé území republiky přidělily jméno Andula.

Olga Scheinpflugová

Archiv, časopis Krásná 2007