Čtvero ročních období v říši zvířat: Podzimní úleva

Slábnoucí síla hřejivých slunečních paprsků, slunce zvolna klesající na obzoru níž a níž, krátící se den a chladné noci – to vše jsou neklamné příznaky odcházejícího léta. Zrychlený tep horkých letních dní a nocí se viditelně zpomaluje. Přírodou začíná prostupovat klid a zvláštní melancholie. Utichá ranní zpěv ptáků, sluneční svit dostává žlutavý nádech a v krajině začínají zářit jasně červené plody jeřabin a šípků. Nastává čas poklidu a oddechu a zároveň čas příprav na blížící se zimní období.

Podzimní úleva

Podzim přináší velké změny i do světa pod hladinou. Díky klesající teplotě, hlavně v noci, se začne ochlazovat horní vrstva vody v jezerech, řekách a rybnících. Chladná voda má vyšší hustotu a klesá do hlubin. Tím začíná pozvolné promíchávání do té doby oddělených vrstev teplé a studené vody. Hydrobiologové hovoří o konci tzv. letní stagnace, celý proces završí podzimní větry, deště a bouře. Pro vodní organismy to znamená konec nedostatku kyslíku, s klesající intenzitou slunečního svitu se snižuje produkce a růst vodní vegetace. Z vody mizí zelené řasy a sinice způsobující nepříjemné letní „kvetení“ vody a její kvalita se rychle zlepšuje.

Podzim je signálem pro některé druhy ryb, aby se vydaly na každoroční pouť za zachováním rodu. U nás je to hlavně pstruh potoční, dospělé ryby táhnou z větších řek, na severu Evropy až z moří, proti proudu říček a potoků, kde se na odvěkých trdlištích vytírají. Na rozdíl od tichomořských lososů dospělci pstruhů po vytření neumírají, ale za život se mohou i několikrát vrátit. Zajímavé je, že američtí pstruzi duhoví, kteří v našich vodách zdomácněli, si udrželi roční cyklus své někdejší domoviny a třou se na jaře.

Archiv, časopis Krásná 2009