Čeština v malíčku, aneb Škola hrou - věty vedlejší
Obsahem následujícího textu budou vedlejší věty, a to proto, že logicky navazují na předešlé učivo o větných členech. Platí totiž tato zásada: z větného členu lze utvořit vedlejší větu, z vedlejší věty lze utvořit větný člen. Připomeneme si větné členy, s nimiž jsem vás seznámila v předešlých číslech časopisu Krásná, zároveň uvidíte pojmenované vedlejší věty – zkráceně VV
Podmět – VV podmětná
Přísudek – VV přísudková
Předmět – VV předmětná
Přívlastek– VV přívlastková
Příslovečné určení – VV příslovečná:
1/ místní
2/ časová
3/ způsobová:
a) prostý způsob
b) míry
c) prostředku
d) zřetele
e) přirovnávací
f) účinková
g) omezovací
4/ příčinná (důvodová)
5/ účelová
6/ podmínková
7/ přípustková
Doplněk – VV doplňková
Pokud jste nezapomněli otázky, kterými se ptáme na jednotlivé větné členy, je to velmi dobře. Stejné otázky totiž použijete k určování jednotlivých vedlejších vět. Povšimněte si, prosím, vedlejších vět způsobových. Jejich výčet je podrobný, takto se skutečně rozlišují. Pro laika je značně obtížné je rozpoznat a určit. Nic si z toho nedělejte, výčet chápejte jako informativní, úplně postačí zařadit určitou vedlejší větu mezi způsobové. Ostatně i pro profesionála bývají výše jmenované vedlejší věty tvrdým oříškem.
Nyní nastává ten správný čas na zodpovězení otázek, které napadají některé zvídavé čtenáře. Proč, na co, k čemu atd. jsou vlastně vedlejší věty? Představte si nějaké slovo, nějaký větný člen a ono slovo (větný člen) se pokuste vyjádřit více slovy – tedy lépe, výstižněji, názorněji atd. Podotýkám, že smysl původního slova (větného členu) se nezmění! Pokud se vám zadaná úloha povedla, využili jste slovní zásobu v plné šíři. A o to mnohdy jde – zejména ve stylistice. Dalším důvodem je diakritika, a to konkrétně psaní čárky. Čárka s vedlejšími větami velmi souvisí, vedlejší věty v daném souvětí se oddělují čárkou. Toto tvrzení je řečeno velmi zjednodušeně, přesto si ho zapamatujte. Pojem souvětí se dnes objevuje nově, dosud jsme pracovali pouze s pojmem Věta jednoduchá
Souvětí – je těsné spojení dvou i více vět ve vyšší větný významově gramatický celek. Je ohraničen také zvukově (klesavá intonace) a graficky (tečkou). Představte si souvětí jako spojení vět hlavních (VH) a vět vedlejších (VV).
Nyní k učivu o vedlejších větách:
A) VV závisí v souvětí na VH.
B) VV je v podstatě vyjádřený větný člen.
C) VV je uvozena (tj. začíná):
1/ spojkou podřadící
2/ vztažným zájmenem
3/ vztažným příslovcem
Příklady vedlejších vět – jsou zvýrazněné
1/ VV podmětná: Kdo uteče, vyhraje. Vyhraje, kdo uteče. Co se vleče, neuteče. Neuteče, co se vleče. Je nutné, abys přijel.
2/ VV přísudková: Právě on je ten, kdo nás vyzradil. Ty jsi, jako by tě vyměnil. Obloha byla, jako když ji vymete
Přísudkové VV se vyskytují zřídka. Týkají se pouze jmenné části u přísudku jmenného se sponou.
3/ VV předmětná: Řekni mi, jak to bylo. Kdo je čestný, toho si lidé váží. Vzkázal, že mám přijet.
4/ VV přívlastková: Mám zážitky, o nichž nechci mluvit. To je místo, které mám ráda. Konečně vrátila knihu, kterou si půjčila.
5/ VV příslovečná:
– místní: Vrátil se tam, odkud pocházel. Kudy prošel, tudy šířil strach.
– časová: Když přijel vlak, lidé urychleně nastoupili. Sotva se rozednilo, odešel.
– způsobová: Napiš to tak, jak jsem ti říkala. Stroj spustíme tak, že stiskneme tlačítko.
– příčinná (důvodová): Opozdil jsem se, protože jsem zaspal. Mám rád zeleninu, jelikož je zdravá.
– účelová: Přišel, aby se podíval na dědu. Rozběhli jsme se k lesu, abychom se ukryli.
– podmínková: Trváš-li na tom, běž tam. Jestli se ti to líbí, tak ti to dám.
– přípustková: V místnosti bylo teplo, třebaže se tam netopilo. I když byl úkol těžký, zvládl ho dobře.
Archiv, časopis Krásná 2012
