České vynálezy - Erich Roučka

Erich Roučka se narodil 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí. O techniku se zajímal již od dětství, a tak již v deseti letech sestrojil svůj první ampérmetr, ve čtrnácti pec na tavení mosazi, v sedmnácti akumulátor, elektromotor a rozvaděč s měřicími přístroji.

Studoval na německé Státní průmyslové škole v Brně, protože česká průmyslovka v roce 1904 ještě elektrotechniku nevyučovala. Po absolutoriu se vydal sbírat zkušenosti do praxe. Univerzitní studium nikdy neabsolvoval, přesto mu byl nakonec udělen inženýrský titul za jeho dílo. Svou praxi započal v roce 1908 u a. s. Kolben a spol. v Praze, později u Siemens & Halske v Berlíně. Po návratu v roce 1911 založil v Blansku za vypůjčené peníze první výrobnu na elektrické měřicí přístroje v tehdejším Rakousku-Uhersku. Sám vyvíjel, konstruoval a vedl výrobu, dodával spolehlivé přístroje značky ER v krátkých dodacích lhůtách a vítězil nad mnohými světovými značkami.

V té době měl za sebou již 70 uznaných patentů. Po válce odjel na studijní cestu po USA, kde se setkal s Edisonem, kterému předložil své objevy bezdrátového řízení lodí, podmořských člunů a letadel. Edison projevil velké uznání. Roučka se zajímal především o automatické regulátory parních kotlů.

Po návratu domů se jeho podnik stal prvním dodavatelem multimetrů pro parní elektrárny, automatických regulátorů napájení vodou a další. Se svolením Karla Čapka začal používat pro tuto techniku značku ER ROBOT. V roce 1929 postavil nový závod ve Slatině, který se zaměřoval na výrobu nízkotlakých kotlů. Tyto výrobky záhy dobyly celý svět. Jeho kotelny byly čisté a neporovnatelné s tím, co bylo do té doby známo. Když postavil jeden kotel na zkoušku v Praze a z komína se nekouřilo, tak se pátralo v kotelně i okolí, zda nebyl sopouch tajně vyústěn do komína vedlejšího domu. Ale nenašlo se nic. Erich Roučka pobaveně vysvětlil, že jeho kotle mají tak dokonalé spalování.

Za války byl nucen ve své továrně vyrábět odlitky pro německou armádu, továrna byla bombardována a velmi silně poničena. Po roce 1945 se vzdal podnikatelské činnosti a věnoval se bádání. V roce 1947 odmítl lákavou nabídku z amerického Clevelandu na výzkum v oblasti ocelářství. Napsal: „Chci výsledky své práce zachovat své vlasti.“ Po únoru 1948 byla jeho továrna znárodněna a přišel o svou laboratoř. Pracoval v Metře Blansko, poté ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. Jeho návrhy však neměly šanci být realizovány, a tak v roce 1959 emigroval do Západního Berlína, kde pracoval u firmy AEG. Dávno před svou emigrací napsal, že považuje „za nešťastné, jestliže mnozí naši talentovaní a pracovití lidé musí hledat obživu v cizině“ – tomuto smutnému osudu nakonec sám neunikl. 

Erich Roučka měl kolem 850 uznávaných patentů, a to především v oblasti techniky, ale částečně i z oblasti medicíny. Zabýval se dietetikou a gerontologií, centrem jeho zájmu se stal vznik rakoviny. V roce 1934 otevřel sanatorium, kde se pacienti pod dohledem lékaře léčili Roučkovou metodou. Tuto terapii pak převzalo sanatorium v Berchtesgadenu. V roce 1937 vydal knihu, kde vyložil svou teorii o vzniku některých druhů nádorů vinou nesprávné výživy a životosprávy.

Jako léčebnou metodu doporučoval režim mírné podvýživy a silné alkalizace organismu směsí solí draslíku, sodíku, vápníku a hořčíku. Jeho metoda byla ve své době prověřena lékaři a oficiálně uznána, dostal tak souhlas pracovat na problému rakoviny v laboratořích Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vyvinul lék, který byl dodáván na trh pod názvem Erbasit. Erich Roučka také sestrojil funkční model srdce a krevního oběhu, na který mu byl v roce 1950 udělen patent. Přístroj věrně napodoboval činnost srdce a funkce krevního oběhu za různých normálních i patologických stavů a byl předchůdcem mimotělního oběhu krve.

Dalším pokusným modelem byl detektor emocí a lží, jímž chtěl v kriminalistice v té době zcela neobvykle ověřovat výpovědi podezřelých. Ještě jako devadesátiletý navrhoval schéma měřidla na objektivní identifikaci geopatogenních zón. Roučka zemřel v emigraci v německém Ezeldorfu 16. března 1986.

Archiv, časopis Krásná 2011