Celebrity ve službách Unicef - Vanessa Redgrave

Za svou kariéru hrála v nespočetně divadelních hrách, například od Tennesseeho Williamse, Antona Chekhova nebo George Bernarda Shawa, na filmovém plátně se pak objevila ve více než padesáti filmech. Kromě Ceny Filmové akademie, televizních cen Emmy a Tony také získala sošku San Sebastian na španělském mezinárodním festivalu za celoživotní přínos filmu. Vanessa Redgrave je známá i díky své pomoci charitativním organizacím a od roku 1995 je velvyslankyní dobré vůle UNICEF. V roli člověka bojujícího spolu s UNICEF o mír, toleranci a lepší budoucnost pro děti na celém světě se vypravila například do tehdejší Jugoslávie, Iráku, Kosova, Albánie a Makedonie. Mezi jednotlivými cestami se zapojila do pomoci UNICEF v jeho aktivitách, ať už při osvětě nebo veřejných sbírkách.

Jedním z důležitých programů UNICEF v oblasti péče o zdraví dětí je řešení tzv. jodové nedostatečnosti (jodového deficitu). Poruchy, které z nedostatku jodu v organismu vyplývají, mohou totiž významně ovlivnit duševní i fyzický vývoj dítěte. Nebezpečím zdravotních poruch z důvodu jodové nedostatečnosti je každoročně ohroženo 41 milionů nově narozených dětí.

Celosvětově je nedostatku jodu v organismu vystaveno přibližně 30 % populace (téměř 1,6 miliardy). Nejvíce je ohroženo obyvatelstvo vnitrozemských a vysokohorských oblastí zejména v Asii, centrální Africe a Jižní Americe – tj. zemí, které se vyznačují velikou vzdáleností od moře, a tudíž nízkým množstvím jodu v přirozené stravě. (Mezi země s nízkým množstvím jodu v potravě patří z důvodu své geografické polohy také Česká republika.)

Je to jako mít rybí kost v krku

Důvodem, proč před dvaceti lety vyhledala mladá kambodžská žena Sok Mau pomoc ve zdravotním středisku, byla přetrvávající bolest v krku a potíže při polykání. Myslela si, že to nějak souvisí s jejím těhotenstvím, byla velice vystrašená. Když jí doktor řekl, že pomoci jí může pouze chirurgický zákrok, bála se o to více. Naučila se ale se svým trápením žít.

Nyní je Mau 43 let, stará se pečlivě o svoji rodinu a malý domek obklopený zahrádkou plnou rozkvetlých ibišků. Je velice společenská, a když nám vypráví o své nemoci, dívá se na nás moudrým pohledem. „Je to stejný pocit, jako když máte v krku zapíchnutou rybí kost.“ Bolest v hrdle je trvalá, Mau nemůže jíst nic studeného a vždy odpoledne, když teplota klesá, je bolest ostřejší.

Sok Mau trpí poruchou štítné žlázy z nedostatku jodu – má strumu (lidově „vole“). Podobně je postiženo 14 % všech Kambodžanů.

Proč je jod pro organismus tak důležitý

Jod je stopovým prvkem, který je naprosto nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, a tím i pro normální vývoj mozku, zejména v období nitroděložního vývoje a prvního roku života dítěte. Dojde-li v tomto období k závažnějšímu nedostatku jodu, dochází k poškození vývoje centrální nervové soustavy a k významnému celoživotnímu postižení duševních schopností člověka. Ale i mírnější stupeň nedostatku jodu může kvalitu duševního a tělesného vývoje člověka nepříznivě ovlivnit. U dospívajících dětí a u dospělých se nedostatek tohoto prvku v organismu projevuje např. zvětšením štítné žlázy (strumou), zvýšenou únavností, ale i poruchami sexuálního vývoje, poruchami plodnosti a vyšší potratovostí u žen. Nedostatek jodu u žen může být také příčinou vzniku nádorového onemocnění prsu a štítné žlázy. Dalším nebezpečím je, že ženy trpící poruchami z nedostatku jodu ohrožují bezprostředně i své nenarozené děti.

Přirozeným zdrojem jodu je potrava, přičemž nejvíce je ho obsaženo v mořských rybách a jiných produktech moře.

Jak jodové nedostatečnosti čelit

Přes celosvětové snahy jodovou nedostatečnost eliminovat jsou počty obyvatel ohrožených nedostatkem jodu stále vysoké: z uvedené 1,6 miliardy lidí je přes 655 milionů postiženo strumou, 26 milionů má poškozené funkce mozku a 5,6 milionu lidí je postiženo kretenismem. U desítek milionů dětí způsobuje jodová nedostatečnost opožďování jejich tělesného a duševního vývoje, ve vážnějších případech jsou ohroženy mentální retardací a každoročně se narodí tisíce dětí postižených endemickým kretenismem.

Česká republika patří k zemím s vysokou úrovní zdravotní péče a zdravotní poruchy z důvodu jodové nedostatečnosti se podařilo eliminovat. Vzhledem k tomu, že jsme ale zemí s nedostatkem jodu v přirozené stravě, měli bychom ve svých stravovacích zvyklostech dbát na to, abychom do jídelníčku alespoň dvakrát týdně zařazovali pokrmy z produktů moře a solili výhradně jodidovanou solí. Vyšší přísun jodu potřebují jen rizikové skupiny populace (těhotné a kojící ženy, kojenci do jednoho roku života a dospívající mládež, zejména dívky) – nejlépe po poradě s lékařem.

Co dělá UNICEF

Jedním z nejvýznamnějších prostředků boje proti jodové nedostatečnosti v posledních dvou desetiletích se stala univerzální jodidace jedlé soli. Od počátku devadesátých let, kdy UNICEF spolu s dalšími organizacemi začal programově o eliminaci jodového deficitu usilovat, se podařilo dosáhnout zvýšení počtu domácností v rozvojových zemích, které jodidovanou sůl používají, z 32 % na (v průměru) 70 % – každoročně je nyní tímto způsobem chráněno 82 milionů nově narozených dětí.

Mezi jednotlivými zeměmi však existují významné rozdíly – nejvyššího nárůstu používání jodidované soli v domácnostech bylo v průběhu posledních deseti let dosaženo v zemích Latinské Ameriky a Karibiku (85 %) a subsaharské Afriky (64 %). Nejmenší nárůst byl zaznamenán v zemích bývalého Sovětského svazu. Méně než polovina domácností používá jodidovanou sůl celkem ve 33 rozvojových zemích, v nichž se každoročně narodí 37 milionů dětí, které před poruchami způsobenými jodovou nedostatečností nejsou nijak chráněny. UNICEF se významně podílí na dodávkách jodidované soli do rozvojových zemí, apeluje na vlády rozvojových zemí, aby výroba či dovoz soli obohacené jodem byly součástí jejich platných legislativních norem. Důležitou součástí programů UNICEF zaměřených na eliminaci jodové nedostatečnosti v rozvojových zemích je monitorování zdravotního stavu dětí a matek ve výživových centrech UNICEF, školení personálu těchto center a kvalifikovaná osvěta.

Archiv, časopis Krásná, 2008