Příjmení docela běžné. Kromě toho nejznámějšího, který jako jediný žijící stanul mezi desíti největšími Čechy, jich máme přece habaděj. Vždyť i holiči cvakající nůžkami na nás házívají roušku zároveň s otázkou: „Do ztracena, nebo na havla?“ A máme taky houby havelky neboli šedivky a havelské posvícení a staří kdysi dávno říkali: „Nevybereš si: Havel nebo Pavel!“ A krásné paní a dívky – docela nedávinko – se dělily na: dienstbírky, havlovky, klausovky a millerky...
