Venkovské ženě oběsili muže. Nebojoval proti nikomu. Zabili ho pro výstrahu, ukradl pár pytlů cementu. Pohřbila mrtvého téže noci, blížila se fronta, kdo ví, jak dlouho by potom čekal. Před kuropěním vešli do domu smutku dva vojáci, netušili, co se stalo, poručili vdově připravit vůz, zapřáhnout koně a jet s nimi.
Autor: Katarina Vaculíková
Postřižiny
V normalizačním roce 1980 pustilo vedení československého filmu do výroby snímek tomuto národu dodnes natolik blízký, že ho české a slovenské televizní stanice uvádějí rok co rok s jistotou vysoké sledovanosti…
A přece se točí
Začala 70. léta. Rozjela se normalizace. Snažili jsme se chovat, jako kdyby tady cizí nuzní vojáci nebyli a nehlídali nás s tanky. Lidé vyšli do ulic, už ne se zkrvavenými prapory a zaťatými pěstmi, ale do fronty na toaletní papír a banány, nocovat před Čedok, aby měli k moři blíž, ve čtvrtek vystát frontu na knižní novinky nebo na lístky do divadla.