Žena za objektivem: Annie Liebovitz

Kdo by neznal snímek nahého Johna Lennona choulícího se k Yoko Ono, komu by nebyla povědomá fotografie nahé a těhotné Demi Moore, která svého času zdobila titulní stranu časopisu Vanity Fair. Život samotné Annie je často stejně šokující jako její fotografie.

Annie se narodila v říjnu roku 1949 ve Waterbury ve státě Connecticut, coby třetí ze šesti dětí učitelky moderního tance a profesionálního vojáka. Rodina se často stěhovala, během vietnamské války dostal její otec rozkaz usídlit se na vojenské základně na Filipínách. Tam se mladá Annie poprvé začala dívat na svět přes objektiv fotoaparátu. Po návratu do Ameriky začala chodit na střední školu v San Francisku, kde studovala umění a dál se věnovala fotografii. A tehdy se Annie, díky hnutí hippies, změnil celý život.

Šedesátá léta

Během šedesátých let, kdy hippies – „květinové děti Ameriky“ – experimentovali s drogami a vlastní sexualitou, vyzkoušela Annie úplně všechno. Účastnila se filozofických přednášek, demonstrací proti válce, večírků poháněných volnou láskou a drogami. A samozřejmě všechno fotografovala. V té době vznikal nový, dnes již kultovní společensko-kulturní časopis Rolling Stone, který o fotografie Annie projevil zájem. O tři roky později už byla jeho dvorní fotografkou. V roce 1975 dostala za úkol vyrazit s kapelou Rolling Stones na americké turné a zvěčnit každičký okamžik. Tehdy vznikla nejen spousta slavných fotografií Micka Jaggera, ale i spousta skandálů. Kapela tehdy zažívala své nejdivočejší období a Annie propadla tvrdým drogám i alkoholu.

Další zlom

Na osmý prosinec roku 1980 si časopis Rolling Stone objednal do ateliéru Annie Johna Lennona. Nejdříve ho fotila samotného, jak bylo s Rolling Stone domluveno, ale John trval na tom, aby ho vyfotila i s Yoko. Annie se nejdříve snažila vyfotit pár jak se líbá, ale nakonec Johnna poprosila, aby se svlékl do naha. Sama říká: „Yoko si chtěla odhalit ňadra, ale já jí bez nějakého záměru řekla, ať si na sobě všechno nechá. Teprve když se k ní John schoulil, viděla jsem, že je to přesně tak, jak to má být. Celá scéna vyzařovala její chlad a jeho zoufalou potřebu být jí nablízku. Když jsem jim ukazovala první polaroid, který jsem vyfotila, byli oba nadšení. John řekl, že se mi podařilo přesně zachytit jejich vzájemný vztah. Podíval se mi do očí a řekl: Slib mi, že tohle bude na titulu.“

Annie byla posledním člověkem, který Johnna Lennona profesionálně vyfotografoval. O pět hodin později byl zpěvák před svým domem zastřelen Markem Davidem Chapmanem. Fotografie na obálce vyšla, pietně a bez jakéhokoliv textu, jak Annie slíbila.

Vanity Fair

V roce 1983 Annie začíná spolupracovat s časopisem Vanity Fair a fotografuje pro něj především portréty hollywoodských hvězd. Vznikají tak fotografie, které znovu rozjíždějí trend aranžovaných snímků. Mezi ty známější patří například Whoopi Goldberg ve vaně plné mléka nebo již zmíněný akt nahé Demi Moore v pokročilém stadiu těhotenství. Je to fotografie dodnes nejvíce napodobovaná a od jejího vzniku se tímto nebo podobným způsobem nechalo zvěčnit mnoho slavných žen. Nicméně v roce 1991 byl snímek naprosto šokující. Tehdy nebylo zvykem těhotné bříško ukazovat, těhotenská móda měla co nejvíce zakrývat a vystavit své oblé břicho bylo pokládáno za vulgární.

Annie a královna

Sérii skandálních fotografií rozšířily i snímky s mladičkou, tehdy patnáctiletou herečkou Miley Cyrus, která si na žádost Annie během focení na obálku Vanity Fair svlékla top a na titulní straně ukázala nahá záda. Prudérní Amerika stylizaci do mladé Lolitky u herečky, která hrála ve filmech od Walta Disneyho, nevydýchala a celá aféra skončila pokutou filmovému studiu a uplakanou omluvou Miley, která byla „nešťastná, že zklamala své mladé fanoušky“. Perné chvilky způsobila Annie také královně Alžbětě II. Byla požádána, aby její veličenstvo doprovázela coby fotografka na její oficiální cestě do Virginie. Cesta byla natáčena televizí BBC pro dlouho připravovaný dokument s názvem Rok s královnou. Královská rodina se později snažila o cenzuru natočených záběrů z fotografování, kde vládla napjatá atmosféra, protože se Annie se dožadovala, aby se její veličenstvo uvolnilo a odložilo jak čelenku s brilianty, tak unylý úsměv. Konzervativní Británie tak mohla zřejmě poprvé a naposledy spatřit svou královnu, jak ztrácí nervy.

Ztracená láska a finanční krach

Osudovou ženou se pro Annie stala spisovatelka a esejistka Susan Sontag, se kterou prožila hluboký a intenzivní vztah. Seznámily se v roce 1989, když ji Annie fotografovala na obálku knihy. Nikdy spolu nesdílely společnou domácnost, ale své byty měly jen pár desítek metrů od sebe. Společně navštívily válečné Sarajevo a připravovaly knihu. Když Susan v roce 2004 umírala, Annie ani tehdy neodložila svůj fotoaparát. Do svého milostného života nikdy nenechala nikoho moc nahlédnout a poprvé svůj vztah se Susan označila jako velkou lásku až dva roky po její smrti, kdy knihu sama dokončila. Ta obsahuje hluboká vyznání lásky k Susan i žalu nad její předčasnou smrtí a obsahuje celou řadu fotografií z jejich společného života, a dokonce i několik snímků ze Susaniny smrtelné postele. Annie pojmenovala svou druhou dceru právě Susan. Matkou se poprvé stala v jednapadesáti letech a o čtyři roky později jí náhradní matka porodila dvojčátka.

Přesně před rokem informoval deník The New York Times o půjčce 15,5 milionu dolarů, kterou si Annie musela vzít poté, co se dostala do velkých finančních problémů. Fotografka se tehdy zaručila veškerým svým majetkem i autorskými právy na své fotografie. I přesto, že odhadovaná cena jejího celoživotního díla činí přes 50 milionů dolarů, o půl roku později byla zažalována za nesplácení dluhů. Žaloba byla nakonec stažena a termín splátek byl prodloužen, ale Annie ohlásila bankrot. Jako důvod udává několik špatných finančních rozhodnutí, extravagantní rekonstrukci několika domů a osobní problémy spojené se smrtí matky, otce a přítelkyně během krátkého časového období. V současné době je fotografka stále vlastníkem svých autorských práv, nad budoucností však visí velký černý otazník. Annie se však nevzdává a s úsměvem říká: „Život přináší dobré i špatné, všechno se děje z nějakého důvodu. Mám tři krásné děti a práci, která mě baví. Mám své zdraví a tolik báječných vzpomínek, jako bych prožila tři životy, a spoustu toho mám teprve před sebou. Tak co víc si můžu přát.“

Archiv, časopis Krásná 2010