Zámek Neuwaldegg, polní maršál a trpaslíci z Čech

Zámek Neuwaldegg leží u Vídně, nebo ve Vídni? To je otázka. Památka je známa a uváděna od roku 1309 jako statek Waldeck, což v češtině znamená roh lesa. Dosud se rozkládá u lesa, tvořícího dnes rozsáhlý krajinářský park. Je obklopen vinicemi. Později, asi roku 1535, je znám pod novým označením – jako Neuwaldegg.

Na začátku 16. století, koncem prvního obležení Vídně Turky, získal statek dolnorakouský císařský rada Stefan Agler. Nechal si postavit dům v měšťanském stylu a usadil se tam. Císař Ferdinand I. mu daroval i les a od roku 1537 je Aglerův dvůr uváděn jako svobodný statek. Stefan Agler byl roku 1539 povýšen do rytířského stavu s predikátem z Paumgartenu a Neuwaldeggu. Tak mohl poprvé svobodně užívat statku a práv. Statek však dlouho nezůstal majetkem jeho rodu. Již roku 1591 byl prodán. Vystřídal mnoho majitelů, než přešel do vlastnictví válečníka Johanna Karla Bartolottiho, barona Partenfelda. Předchozí majitelka Margareta hraběnka Strattmannová nechala zámek, po druhém tureckém obléhání Vídně roku 1683 poničený a zcela vyhořelý, přestavět. Sídlo a vesnice Neuwaldegg po tureckém obléhání hlavního města ztratily z velké části obyvatele, proto se velmi pomalu začaly dosidlovat. Díky míru se zlepšilo spojení s městem Vídní. V průběhu 19. století byl Neuwaldegg připojen k Vídni a stal se vyhledávaným předměstím s vilovou zástavbou. Neuwaldegg měl dříve části Dornbach a Oberndornbach, které se roku 1892 spojily v Dornbach a Hernals, tvořící dnes 17. vídeňský okres (Bezirk).

Zámek v Neuwaldeggu byl vystaven v barokní podobě roku 1715 ve formě volně stojících pavilonů, roku 1732 vznikla kaple. Po finančním úpadku barona Partenfelda (1765) se novými majiteli stávají Dietrichsteini, kteří téhož roku prodali panství hraběti Franzi Moritzi Lacymu. Ten nechal nákladem půl miliónu zlatých upravit park v krajinářskou anglickou zahradu, vyzdobenou sochami, sloupy, temply, jeskyněmi a rybníky (1766–96).

Kariéra Franze Moritze Lacyho byla úspěšná. Díky svým vojenským a politickým schopnostem se stal polním maršálem. Za významné zásluhy v sedmileté válce vedené proti Prusům v letech 1756–1763, byl vyznamenán řádem Marie Terezie, později se stal důležitým rádcem císaře Josefa II.

Park Lacyho, dnes zvaný Schwarzenberský, byl naplánován jako krajinný přírodní park do idealizované podoby anglickým zahradním architektem Lancelotem „Capability“ Brownem. Ten proslul již dříve realizovanými parky u mnoha velkých sídel v Anglii. Lacy zaplnil zvlněnou krajinu říčkami a rybníčky, stromy a skupinami stromů. Nechal také vzniknout řadě drobných stavebních prvků a novinkám, jako byly například dekorativní kamenné vázy, čínský pavilon, zahrada Eden (Ráj) v miniaturním měřítku. Neboť i volnomyšlenkářský polní maršál se nechal inspirovat tehdy módními principy pozdního 18. století – J. J. Rousseauem, propagátorem návratu k přírodě. Založil tehdy největší krajinářský park v Evropě. Podle nového vkusu zadaptoval vnitřek i exteriér zámku.

Po smrti Lacyho (1801) Neuwaldegg zdědila rodina Schwarzenbergů. Celý majetek přešel na starší linii knížecího rodu z Hluboké nad Vltavou. Ti nechali všechny umělecké poklady ze zámku odvézt do Českého Krumlova. Za Napoleonovy okupace Vídně (1805–09) byli v zámku ubytováni francouzští důstojníci a vojáci. V letech 1819-22 zde bydlel jako host Schwarzenbergů básník Zacharias Werner.

Bylo jen otázkou času, kdy se Lacyho park vrátí do původní podoby. Vstup do nynější schwarzenberské kaštanové aleje dodnes tvoří dva obelisky, v polovině cesty alejí spatříme udržovaný rybníček s bílou mramorovou sochou, která zdobila původní park.

Zámek byl v držení Schwarzenbergů 150 let. Proto sem byly přeneseny pískovcové sochy trpaslíků, pocházející z dílny slavného barokního sochaře působícího převážně v Čechách – Matyáše Bernarda Brauna. Byly pořízeny pro uměnímilovného majitele panství hraběte Pachtu pro výzdobu nádherného francouzského parku u zámku Cítoliby u Loun, proslulého hudebním životem. Kníže Schwarzenberg však v Cítolibech nebydlel. Zámek sloužil jako byty zámeckých úředníků. Nechal proto tyto vzácné a kuriózní sochy trpaslíků dopravit do Neuwaldeggu. Podle pamětníků z Cítolib víme, že sochy byly zabaleny do proutěných košů vystlaných látkou a převezeny na vozech a potom vlakem do Vídně. Dnes zdobí balustrádu a malý francouzský park. V současné době jsou v restaurátorských dílnách a čekají na opravu. Po restaurování budou vráceny na původní místo.

Zámek s parkem byly v padesátých letech minulého století zakoupeny vídeňskou arcidiecézí a úplně renovovány. Do roku 1975 sloužily katolické mládeži Rakouska jako vzdělávací a školicí ústav. Od 1975 byl zde zřízen Dům vzdělávání při vídeňské arcidiecézi, semináře, školení a konference zde pořádal také vikariát města Vídně. Od roku 1985 je objekt v majetku města Vídně. S provozovatelem nového zařízení – Vzdělávací iniciativou pro střední a východní Evropu (EICEE) - byla uzavřena dlouhodobá smlouva. Předchozí dům pro vzdělávání musel být v roce 1998 kvůli vysokým nákladům na provoz uzavřen. Od té doby se hledá nájemce, který by pro vídeňskou arcidiecézi zajistil nejen hospodářské výnosy z cenné nemovitosti, ale i činnost, která by měla duchovní zaměření.

Zámek najdete ve Vídni ve Waldegghofgasse 5, když pojedete tramvají od Votivního kostela až na konečnou.

Archiv, časopis Krásná 2007