Z kalendáře historického národa českého – Září
Z kalendáře historického národa českého od Mistra Daniela Adama z Veleslavína a jeho pokračovatele Martina Jana Vochoče.
23. září L.P. 1795
nejvyšším nařízením mrzké hry, totiž šusti-šusti, trento, strašák půldvanácti, pod hromádky, pod pokutou tělesnou i peněžitou zapověděny byly.
– Rulík: l.c.,I.,240.
23. zář í L.P. 1871
se narodil v Opočnû český malíř a grafik František Kupka. Studoval na Akademii v Praze i ve Vídni a r. 1895 odjel do Paříže, kde se znamenitě uplatnil jako ilustrátor mnoha satirických časopisů. Alegorické obrazy Peníze, cyklus Náboženství, proslavily jméno Fr. Kupky, jenž povolán pak k výzdobě klasických knih. Později se stal propagátorem tzv. orfismu, tj. výtvarné obdoby tvorby hudební, v nejnovější době pak se obrátil k tzv. malířství absolutnímu, v němž se rozplynul skvělý jeho talent kreslífřký. R. 1922 jmenován Kupka profesorem umělecké Akademie pražské, dosáhl členství české akademie i mnoha akademií zahraničních.
–Harlas: Malířství, 193–197, Dolenský: Grafika, 34, Toman: Nový slov. 358.
23. září L.P. 1901
se narodil v Praze-Žižkově český básník Jaroslav Seifert. Do literatury vstoupil jako člen skupiny Devětsilu a v prvotině Město v slzách (1920) proklamoval vyznání básníka proletářského, v příštích knihách Samá láska (1923) a Na vlnách TSF (1925) se přihlásil k vitalismu. Jako lyrik vyzrál v knihách Jablko s klína (1933), Ruce Venušiny i v několika pozdějších příležitostných svazečcích veršů. Vedle Nezvala je Seifert nejnadanějším básníkem své generace.
– Novák-Novák: Přehl. Dějiny, 1383, OSNND., V., 1082.
24. září L.P. 1815
český vynálezce Josef Božek produkoval ve Stromovce svůj první vůz za velikého účastenství obecenstva. Byl to první pokus toho druhu netoliko v čechách, ale i na kontinentě. Jiní kladou datum pokusu k 17. září téhož roku.
25. září L.P. 1868
se narodil v Chudenicích český básník Jaroslav Kvapil. Studoval medicínu i filosofii, byl novinářem, od r. 1900 dramaturgem Národního divadla, režisérem i šéfem činohry a uměleckým chefem Městského divadla pražského, posléze vedoucím úředníkem v ministerstvu národní osvěty. Přilnul k Jaroslavu Vrchlickému, u něhož se naučil technice veršové a harmonii mezi obsahem a formou. Lyrické knihy Kvapilovy (Reliquie, 1890, Tichá láska, 1891, Liber aureus, 1894) souborně vydány 1907. Z dramatických prací Kvapilových největšího úspěchu došla pohádka Princezna Pampeliška (1890), milostná hra Oblaka (1903) a Rusalka, zhudebněná Antonínem Dvořákem. Kvapil byl manželem dramatické umělkyně Hany Kvapilové a uvedl do Národního divadla nové proudy, zejména dramata Ibsenova a hry Shakespearovy, jejichž inscenace náležejí k vrcholům českého divadla. – Kniha jeho pamětí O čem vím (1932) vyvolala polemiku.
– Jar. Borecký: Jar. Kvapil (1918), Novák-Novák: Přehledné dějiny, 901.
26. září L.P. 1425
umřela v Prešpurce Sofia, pozůstalá vdova po králi Václavovi IV., dcera Jana, knížete bavorského z Mnichova, Arnoštova sestra. Veleslavín cituje Lupacia. – Královna Žofie se stala příznivkyní M. Jana Husa, který jí nejednou vzpomíná ve svých dopisech. Chodívala na jeho kázání, zvolila jej svým zpovědníkem a těžce nesla jeho upálení v Kostnici. Okolnost, že zpovědní tajemství Jana Nepomuského podle legendy se týká královny Žofie, jest nejpádnějším důkazem pro souvislost kultu Nepomukova se starším kultem Husovým. Po smrti Václava IV. jmenována Žofie od Zigmunda vladařkou v čechách a přidán jí k radě Čeněk z Vartmberka. Královna však složila vladařství do rukou Zigmundových, žila v Brně a posléze v Uhřích.
27. září L.P. 995
(dle jiných 997) padla Libice, poslední hrad rodu Slavníkova, do rukou nepřátel, zejména Vršovců, chráněných záštitou nemocného tehdy Boleslava II. Nešetříce svátku sv. Václava, jehož se obležení dovolávali, zmordovali Vršovci vše živé na Libici, takže ze Slavníkovců naživu zůstal toliko sv. Vojtěch, jenž dlel v Římě spolu s Radimem a Soběbor či Soběslav, jenž zůstal v Polsku. Vršovci, hlavní strůjcové zhouby na Libici, odpykali později stejně ukrutným způsobem vinu svých předků.
– Srov. Brunonův: Život sv. Vojtěcha, FRB., I., 289, Palacký: Dějiny, kniha III., čl.3., Tomek v ČČM., 1852, Šimák: Kronika, I/I., 62, OSN., XXIII., 354.
27. zář íL.P. 1366
dokonána jest kaple sv. Václava v kostele na hradě pražském nákladem císaře Karla IV., kterouž on ozdobně stavěti začal Léta Páně 1358. Kaple svatováclavská při chrámě sv. Víta, spanilé dílo Parléřovo, jest nejkrásnější svatyní českou. Hrob světcův při její stavbě zůstaven byl na místě původním, kde se nalézal už v době, kdy stála rotunda svatovítská, dílo založené sv. Václavem.
27. září L.P. 1029
mor byl v čechách, zhusta lidé mřeli na ouplavice a červenou nemoc i na bolesti morní. A byla toho roku veliká hojnost ovoce, takže kůš hrušek ve tři vědra dávali na ryňku pražském za dva peníze a jablek za jeden peníz.
