Souhvězdí podzimní oblohy (1. díl)
S příchodem podletí a začátkem podzimu se bohatství letních souhvězdí večer stále více sklání k západu a noční obloha nad jihem jakoby chřadne. Připomíná podzimní usínání přírody. Zatímco se však krátí dny, noci se prodlužují. Podzimní souhvězdí si můžeme prohlédnout za temných hvězdnatých nocí kolem říjnových půlnocí. Jakmile nebe pokryje slabý mlhavý závoj nebo ji ozáří Měsíc, spatříme jen ojedinělé jasnější hvězdy. Počkáme-li si však do časných ranních hodin, vystoupí už nad východní obzor bohatá přehlídka zimních hvězd.
My se však obrátíme zpět k podzimu. Nejnápadnější ozdobou typické podzimní oblohy je Mléčná dráha, která se klene od východu k západu a prochází nadhlavníkem. Teprve v ní najdeme to největší bohatství podzimu s množstvím hvězdokup a mlhovin. Tuto polohu zaujímá v 1 h letního času koncem září, ve 22 h středoevropského času koncem října, ve 20 h na konci listopadu a v 18 h na začátku zimy v prosinci. V této době nad západem v Mléčné dráze svítí letní souhvězdí Labutě a v jeho okolí další souhvězdí letní oblohy. Blízko nadhlavníku výrazně září pět hvězd seřazených do tvaru dvojitého W, souhvězdí Kasiopeje, další souhvězdí Mléčné dráhy.
Jde o skupinu obtočnovou, ale kdy bychom si jí měli jindy všimnout, když nejvýše svítí právě na podzim? Báje vypráví, že královna Aithiopie Kasiopeja se chlubila krásou své dcery Andromedy a urazila boha moří Neptuna, řecky nazývaného Poseidon. Ten poslal na aithiopské pobřeží mořskou nestvůru. Věštba pravila, že mořský netvor se uklidní, pokud mu bude obětována nešťastná Andromeda. Stalo se. Přikována ke skále na pobřeží očekávala svou záhubu. V poslední chvíli se však objevil hrdina Perseus. Ukázal netvoru svou děsivou zbraň – hlavu Medusy, tak strašnou, že kdo ji spatřil, zkameněl. Také nestvůra se změnila v kámen a zřítila se do mořských hlubin. Perseus pak pojal sličnou Andromedu za manželku. Většinu účastníků této známé báje najdeme později na obloze jako souhvězdí.
Kasiopeja je tvořena hvězdami o mnohem větší svítivosti, než má Slunce. Nejsvítivější je ta prostřední, nazvaná Cih, září jako 4210 Sluncí. Je ovšem vzdálena 610 světelných roků, takže na naší obloze nemá špičkovou jasnost. V souhvězdí vyhledáme pět otevřených hvězdokup. Z nich nejpozoruhodnější je hvězdokupa Soví, jejíž „oči“ tvoří dvě jasnější hvězdy. V roce 1572 v souhvězdí vzplála supernova známá jako Tychonova hvězda. Postupně slábla, ale prostým okem byla viditelná po 16 měsíců. Na jejím místě dnes pozorujeme slabou, rozpínající se mlhovinu.
Na okraji Mléčné dráhy je ještě nepříliš výrazné souhvězdí Cefea ve tvaru kosočtverce, a v jednom z rohů už v Mléčné dráze září proměnná hvězda delta Cefea, významný zástupce velice užitečného typu hvězd, cefeid. Tyto hvězdy slouží k určení vzdálenosti i značně vzdálených galaxií. Stranou kosočtverce je hvězda Erakis, výrazně granátové barvy. V souhvězdí jsou krásné plynné a prachové mlhoviny, oblast tvorby hvězd. Cefeus jako Aithiopský král a manžel Kasiopeje patří do báje, kterou jsme vyprávěli.
Archiv, časopis Krásná 2009
