Sléz lesní
Užívá se při žaludečních a střevních potížích, zlepšuje odkašlávání při zánětech horních cest dýchacích a při průduškových katarech
Latinsky (Malva silvestris L.) – Boží koláčky, cigánské tvarůžky, homulky, chlebíček, koláčky, knoflíčky, pecenek, pánbožkové koláčky, sleží, slíz, slíž, syrečky, zaječí sléz aj. Sléz lesní byl znám v Číně už před 5000 lety pod názvem Tung Kuei Tze a používal se proti poruchám zažívání.
Je o něm zmínka v bibli, Mojžíš podává slezový čaj nemocným horečkou. V osmém století poručil Karel Veliký pěstovat sléz v klášterních zahradách. Ve středověku byl lidovým léčivým prostředkem.
Medicínsky je používán jako náhrada ibišku, listy a květy jako obklad na rány, čaj na zmírnění kašle. V arabských zemích se připravuje z této rostliny polévka pod jménem melokhia a v Egyptě slouží k přípravě lidového národního pokrmu.
Sléz lesní je dvouletá rostlina čeledi slézovitých, kterých je asi 15 až 20 druhů. Původně pochází z jižní Evropy, dnes se vyskytuje po celém světě, roste v oblastech do 1500 metrů nad mořem. K léčivým účelům se sbírají hlavně listy nebo květy, a to zejména v lidovém léčitelství. Kvete od června do září.
Korunní lístky jsou hluboce vykrojené, fialově růžové, nachové až černofialové, vzácně bílé, s tmavými žilkami. Roste většinou podél cest, na návsích, rumištích, na suchých loukách a pastvinách.
Medicína využívá sléz velmi málo. Nejčastěji bývá součástí mnoha čajů a sirupů proti kašli. Drogy ze slézu jsou především prostředky slizové, působí také protizánětlivě, mírně svíravě a rozpouštějí hleny. Co do účinku má stejné vlastnosti jako proskurník (ibišek).
Užívá se při žaludečních a střevních potížích, zlepšuje odkašlávání při zánětech horních cest dýchacích a při průduškových katarech. Zevně slouží k přípravě bylinných změkčujících obkladů na zastaralé otoky a používá se jako přísada do ústních vod a kloktadel, podporujících hojení zanícené sliznice v dutině ústní.
Moderní věda sléz ještě důkladně neprobádala.
