Řepík lékařský

Řepík lékařský, latinsky Agrimonia eupatoria (agros = pole, moné = bydliště); lidově: agrimonia, bič boží, bylina královská, celého světa zdraví, eupatoria, eupatorium, hepatitis, hřebíček, hřebíček zahradnický, jaterní bylina, konopěnec, bylin, královský traňk, řebíček, starček, starček řecký, stareček, traňk sv. Kunhuty, útrobník, vrkočky (varkočky) panny Marie aj.

Léčivé účinky řepíku objevil prý král Mithridates Eupátor z Pontu (123–63 před n. l.), po kterém nese latinské jméno. Uvádí se, že řepík mu jako protijed zachránil život při otravě jater. Oblíbenou léčivkou byl i ve starém Řecku, kde byl zasvěcen bohyni války Pallas Athéně. Zřejmě proto, že šťáva z čerstvé byliny léčila otevřené rány.

Mattioli jej chválí slovy: „Řepík je vznešená bylina proti zacpání jater. Nemocným podávaná ve víně nebo vodě. Má tu prazvláštní moc, že vložena pod podhlavnici přivádí na člověka dřímotu.“ Kozy a ovce tuto bylinu spásají, ale hovězí dobytek a koně se jí však na pastvě vyhýbají.

Řepík lékařský je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých. Svým vzrůstem i květy je podobný malé divizně. Roste v sušších travnatých místech, na pokraji luk a křovin.

Obsahuje velké množství tříslovin (podporují tvorbu žaludečních šťáv), flavonoidy (působí na cévní stěnu a potlačují záněty), hořčiny, menší množství kyseliny křemičité (příznivá při zánětu močových cest), silice a vitamin C. Nálev z řepíku působí blahodárně jako kloktadlo při onemocnění úst a hrdla.

Sbírá se kvetoucí nať i s přízemními listy na počátku rozkvětu od června do září. Sušení má probíhat rychle. Pokud bylina zhnědne, je již nepoužitelná. Sbírané části by neměly obsahovat zralé plody.

Stejné účinky jako řepík lékařský má i jeho blízký příbuzný řepík vonný (Agrimonia procera), který je však mnohem vzácnější.

Archiv, časopis Krásná, Fotografie: Pixabay