Pražské maličkosti – Farní kostel Narození Panny Marie v Michli

Kostelík, původně kaple, jehož stavbu financoval významný český právník profesor JUDr. Václav Neumann z Puchholze, vznikl roku 1724. Stojí na nenápadném místě u dálnice nedaleko pozoruhodné secesní vodárenské věže, obklopen novostavbami. Je to malá barokní stavba o půdorysu protáhlého osmiúhelníka. Nad jejím průčelím je barokní štít, spočívající na atikovém zdivu, na jehož koncích jsou kamenné pyramidy. Průčelí zdobí pískovcový znak stavebníka.

Hlavní oltář kostela je dřevěný, po stranách zdobený rozvilinovými řezbami, s barokními sochami sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a Nejsvětější Trojice. Součástí oltáře byla i socha tzv. Madony Michelské, uložená dnes ve sbírce Starého umění Národní galerie v Praze. Madona s Ježíškem je vyřezaná z hruškového dřeva a jedná se o velmi vzácnou pozdně gotickou práci. Kostelu byla darována roku 1856.

V osmiboké lodi stojí naproti sobě ještě boční barokní oltáře s obrazem sv. Jana Nepomuckého, sochou Boha Otce, soškami větších i menších andělů a znakem Václava Neumanna z Puchholze. Vše pochází z 1. poloviny 18. století.

Václav Neumann z Puchholze se narodil roku 1670 na malešovském panství hraběte Šporka a zemřel roku 1743 na svém statku v Suchdole. Jeho kariéra byla závratná, roku 1688 byl povýšen na mistra svobodných umění, doktorem veškerých práv se stal ve dvaceti třech letech. Právní praxi provozoval již jako mladý muž a získal značné jmění. Působil i jako profesor římského a církevního práva na pražské univerzitě, a dokonce byl patnáctkrát zvolen děkanem fakulty a pětkrát rektorem univerzity. Za jeho působení byla přestavěna a rozšířena stará Karlova kolej. Roku 1738 byl povolán do komise, která měla vypracovat nový zákoník pro České království. Za literární zásluhy mu byl propůjčen titul císařského rady.

Doktor Neumann byl nějakou dobu také právníkem proslulého barokního kavalíra Františka Antonína hraběte Šporka, muže, který se soudil přímo s rozkoší. Přel se se svými poručníky i s vlastním bratrem. Když převzal správu svých statků, zjistil, že poručníci, kteří za jeho nezletilosti spravovali majetek, mu vyúčtovali na příjmech o 160 000 zlatých méně, než měl získat. Hrabě se tedy domáhal náhrady právní cestou.

Jeho zastupování převzal právě JUDr. Václav Neumann z Puchholze, tehdy nejznámější advokát, a zavázal se, že za nemalý honorář 5000 zlatých spor ukončí do šesti týdnů ve prospěch hraběte. Slib se mu však nepodařilo splnit a hrabě se mu zdráhal smluvený honorář zaplatit. Došlo k soudní při s advokátem, kterou hrabě Špork prohrál. Byl zatčen a odsouzen za dluhy na tři měsíce do pověstného žaláře ve věži Daliborce. Slíbenou částku včetně soudních výloh musel nakonec zaplatit, a navíc ještě dát Neumannovi zadostiučinění.

Aby se svým odpůrcům pomstil, nechal hrabě Špork v Kuksu sochařem Matyášem Bernandem Braunem zhotovit obrovskou sochu, kterou nazval Herkomannus magnus, což znamená Veliký zlozvyk. Socha, která měla být satirou na Neumanna, ale také na právníky a právnické zvyky tehdejší doby vůbec, stávala poblíž hraběcí rezidence. Nápis na říšském jablku v její ruce „iure erui“ (právem jsem vydobyl) se čte stejně zepředu i pozpátku. Měl naznačit, že právní spory je možno vést a vyhrát nejen rovnou, ale i cestou opačnou, úskokem a lstí. Socha však musela být odstraněna a dnes na jejím místě stojí Goliáš s Davidem.

Archiv, časopis Krásná 2006