Můj život v Paříži (2. díl)

Jak se žije se čtyřnohými miláčky v Paříži?

Francouzi milují zvláště malá plemena psů. Tak jako v Praze potkáváte samé vlčáky a dogy, v Paříži se to hemží yorkshirky a westíky. Musíte hlídat každý bobek, protože pokuty jsou vysoké. Obecně platí, že když máte psa, který se potřebuje vyběhat, je to těžké. Sice za něho neplatíte žádné poplatky, ale smíte s ním jen do vybraných parků, kterch je ve městě skutečně málo: travnatá plocha před hrobkou Napoleona – Les Invalides a pak omezený úsek v Lucemburské zahradě. Většina krásných parků, které jsou otevřené do setmění (hlídači zavřou přesně v době, kdy se na obzoru objeví poslední sluneční paprsek), má bohužel u vstupu ceduli se zákazem vstupu psů.

Největším rájem pro čtyřnohé miláčky je Boulogneský lesík, ale musíte bydlet v blízkosti. Autem není radno se po Paříži pohybovat. Kvůli velkým dopravním zácpám se může cesta z jednoho konce na druhý protáhnout i na několik hodin. Lepší je využít husté sítě metra, které jezdí často a dopraví vás všude i do přírody mimo Paříž (RER).

V Boulogneském lesíku existují dva venkovní stánky, kde si můžete objednat kávu nebo něco na zub a usadit se za umělohmotný stolek. Oba stánky jsou v sousedství Velkého jezera a nabízejí krásný výhled do zeleně. Uprostřed jezírka je romantický ostrov, na který se dostanete loďkou za pár šupů. Ani si tu nepřipadáte jako ve velkoměstě. U stánků se scházejí majitelé psů. Někdy se sejde i dvacítka pejsků všech ras a barev a ten váš se s nimi pěkně vyřádí, zatímco vy proberete nejnovější drby

Jak se vaří v Paříži?

Francouzská kuchyně má svou pověst a tradici. K vyhlášeným patří nejen kvůli specialitám, ale také kvůli rituálu, který je spojen s uměním stolovat. I kdybyste si objednali chléb se sýrem, naservírují vám jej s takovou grácií, že budete mít pocit, že jíte holoubátko s madeirovou omáčkou.

Pracující Francouzi obědvají nejčastěji v kavárnách a dávají si jednoduchá jídla. Kromě sendvičů mají v oblibě nejrůznější saláty, z nichž typický je například salát rybáře, salát nicoise nebo ovčí. Po salátu následují dezerty. K těm typickým patří karamelový krém, dále tzv. pálený krém, nejrůznější tarte (něco mezi koláčem a dortem) s ovocem, čokoládová pěna. Kdo by neznal vyhlášené francouzské vínko, kterým Pařížané doprovázejí oběd? My se však nemusíme cítit méněcenní: když jsem dělala rozhovor s básníkem Jeanem Orizetem, předsedou francouzského PEN klubu, svěřil mi, že mu při návštěvě Prahy velice zachutnalo naše české bílé víno a že si ho přivezl i s krásnými českými křišťálovými pohárky. Ale obecně po vzoru Američanů, s nimiž sice často politicky nesouhlasí, nicméně stále k nim vzhlížejí jako k nejsilnější světové velmoci, upřednostňují Francouzi obyčejnou minerálku. Je příjemné, že k jídlu i ke kávě vám automaticky přinesou karafu vody z kohoutku.

K večeři se často pořádají doslova hody o několika chodech. V klasické restauraci následuje po tradičním předkrmu hlavní jídlo, ke kterému se přikusuje všudypřítomná bílá bageta nakrájená na kousky. Po dezertu následují samozřejmě sýry, kterých má Francie přes tři sta druhů, a ovoce podle volného výběru. Celkově lze říci, že průměrný Pařížan navštíví pěknou, dražší restauraci tak jednou za týden. Paradoxně Francouzi velmi často navštěvují restaurace jiné, zejména italské, čínské, indické a v poslední době velmi populární a sexy restaurace japonské. Je to také proto, že mají nižší ceny, a tak tu často potkáte mladé lidi a skupinky studentů, které nebaví vařit si doma.

Japonským specialitám patří v Paříži několik uliček: ta první je poblíž Opery a najdete tu opravdové, autentické japonské restaurace. Jídlo se podává ve velkých mísách a jeho přípravě můžete přihlížet. V jedné z těch uliček bydlí nositel Nobelovy ceny za literaturu Gao Xinjian, číňan žijící v Paříži. Ta druhá se nachází blízko Montparnasse a jmenuje se rue de la Gaité (možná že její název pochází od slova „gaieté“, což znamená „veselost“). Je pozoruhodné, že v ní sídlí vedle japonských restaurací také množství divadel (asi pět), divadelních kaváren a početných sexshopů. S večerem ulička ožije: je vyhledávaným místem umělců, turistů, studentů a mládeže.

Za příznivou cenu si můžete dát typická japonská jídla, syrové sushi nebo sashimi. Velmi oblíbené je menu, sestavené z polévky, což je jednoduchý a velice chutný vývar z pórku se žampióny, po kterém následuje výborný zelný salát a rýže s masem na špejli na způsob ražniči. Můžete si vybrat: ryby, krevety, kuřecí maso naplněné sýrem, kuřecí kuličky nebo vepřové maso. Před jídlem se často podává aperitiv (domácí výroby) a digestiv (typické saké). Na dně kalíšku se po vypití objeví pánům nahá žena a dámám zase svalovec v rouše Adamově.

Na Paříži je asi nejpřitažlivější právě ta krásná mozaika různých kultur. Nemusíte létat na druhý konec světa, stačí sednout do metra a ocitnete se v čínské čtvrti nebo u Japonců či Indů. Po pěti letech nedokážu říct, kde se cítím víc doma, jestli v Praze nebo v Paříži. Ale když jsem v jednom městě delší dobu, vždycky mi to druhé začne trochu chybět.

Pozn.: Anais Ninová je francouzská spisovatelka třicátých let 20. stol. Byla přítelkyní amerického spisovatele Henryho Millera, žijícího v Paříži. Ten se proslavil zvláště novelkou Tiché dny v Clichy, kterou známe ve výborném překladu J. Kofiána. Anais Ninová je autorkou slavných Deníků a půvabných erotických povídek, které vyšly v češtině např. pod titulem Ptáčci.