Královna Dagmar, krásná Češka na dánském trůně
Neznámý dánský autor se ve své veršované legendě pokusil zachytit nezměrný smutek, který zasáhl snad všechny poddané dánského krále Valdemara II. Vítězného, když 24. května roku 1213 (v některých pramenech se udává 1212) zemřela jeho manželka, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Adléty Míšeňské.
Česká princezna Dagmar Dánská nebo také Markéta Přemyslovna vyrůstala se svou matkou na míšeňském dvoře, kam se Adléta uchýlila poté, co ji manžel zapudil. V roce 1204 dvůr navštívili vyslanci dánského krále Valdemara II., aby pro svého pána požádali o ruku půvabné Markéty. Podle jedné z pověstí prý jeden z nich hrál o Markétu šachy se samotným Přemyslem Otakarem I. Český král prohrál, snad dokonce záměrně, a dánský vyslanec získal pro svého vladaře sladkou výhru. Podle jiné verze šachy hrála sama Markéta a prohrála proto, že se do mladého sympatického světlovlasého Dána zamilovala. Dánská legenda zase tvrdí, že se nehrály šachy, ale vrhcáby.
Ať to bylo tak, či onak, žádost o ruku byla vyslyšena, neboť manželství princezny Markéty slibovalo jejímu otci výhodné spojenectví dánského krále, a sňatek tak byl zajímavý zejména z mezinárodněpolitického hlediska. Skutečnost, jak to v životě většinou bývá, byla asi mnohem prozaičtější než romantické legendy.
Svatba královského páru se konala v zastoupení v severoněmeckém přímořském hanzovním městě Lübeck roku 1205. Svého muže ale novomanželka, které bylo tehdy 15 nebo 19 let (není jasné, kterého roku se narodila), údajně spatřila až po dvou měsících. Krásná Přemyslovna přijala jméno Dagmar, což má ve starodánštině znamenat „denní panna“ nebo „jitřenka“. Její nevšední půvab se stal inspirací pro mnoho dánských básníků. Jeden z nich ji líčí jako „princeznu s vlasy zlatými, které se vlní jako obilí na dánských rovinách, s očima tak nebesky modrýma, ve kterých zůstala tajemná touha...“.
Tři přání laskavé královny
Nová dánská královna byla prý nejen velmi krásná, ale i mimořádně laskavá. Proto se o ní v pramenech hovoří jako o „dobré královně Dagmar“. Svatebním darem se pro ni mělo stát splnění tří přání. Požádala manžela, aby propustil z vězení svého strýce biskupa Valdemara, prominul sedlákům daň z popluží a vyhlásil mimořádnou amnestii. A své požadavky si i přes manželův nesouhlas prosadila. I když královnou nebyla dlouho, pouhých osm let, svou krásou, a zejména laskavostí si prý mladičká panovnice rychle a natrvalo získala srdce svých poddaných.
Podle českých pramenů do výbavy nové dánské královny patřilo i malé stádo krav. Princezna si údajně potrpěla na jejich mléko a nechtěla se ho ani v novém domově vzdát. Stádo se v novém působišti díky příhodným podmínkám rozrůstalo, a založilo tak světový věhlas dánského chovu skotu a snad stálo i za skvělou pověstí zdejšího másla a sýrů. Čtyři roky po svatbě porodila Dagmar manželovi syna, který dostal jméno po svém otci a ještě za jeho života byl korunován na krále Valdemara III. Na trůn však tento Dán, jemuž kolovala v žilách i krev českých Přemyslovců, bohužel nikdy neusedl, protože ve svých dvaadvaceti letech nešťastnou náhodou zahynul na lovu. Jeho matka se této bolesti nedožila. Zemřela roku 1212 nebo 1213 na hradě Ribe „devátého dne před kalendami červnovými“ při porodu druhého syna. V poslední hodince u ní byly všechny její dvorní dámy a nejmladší z nich, Kristina, jí četla z bible. Král, pro nějž poslali, ji už přes veškerou snahu nezastihl živou.
Přemyslovna Dagmar Dánská, pro niž byla láska k bližnímu zákonem, nalezla poslední odpočinek na ostrově Seelandu. Když byl její hrob v roce 1683 otevřen, nalezli v něm zlatý křížek zdobený emailem. Kopie vzácného byzantského šperku z 10. nebo 11. století, jejž si královna zřejmě přivezla z Čech, dnes nosí mladé Dánky pro štěstí.
Archiv, časopis Krásná 2012
