Karel Laštovka - Jan Skorkovský, magistr farmacie
S Karlem mě seznámil můj přítel, choreograf Hudebního divadla v Karlíně Bedřich Füsseger. Scházeli jsme se slidmi kolem Divadla Na zábradlí, kam chodíval i Karel, přítel doktora Vodičky. Tehdy nás spojoval oddaný vztah k opeře. Byl to náš koníček a dokázali jsme si o něm hodiny povídat.
Ke Karlovi domů jsem nechodil, jeho večírky pro mne byly poněkud hlučné, já se držím spíš stranou. Ale s Karlem jsme se spřátelili. Oceňoval jsem jeho zájem o každého člověka, pro každého měl otevřené srdce.
Když jsme se znali už nějaký čas, navrhl, že namaluje obraz, na kterém budu já a můj přítel. Byli jsme oba trochu překvapeni. Karel nás chtěl malovat v domácím prostředí, a tak jsme mu vyhověli. Chodili jsme k němu na sezení, byli jsme vždycky oblečení, proto jsme byli velmi překvapeni, když jsme uviděli hotový obraz. Oba jsme na něm byli nazí. Ale neprotestovali jsme, namaloval nás tak, že nám to spíš lichotilo. Obraz visel vždycky u nás doma na čestném místě a visí tam i dnes, v době, kdy už mohu jenom vzpomínat a litovat, že Karel odešel tak brzy.
Domnívám se, že na obraze jsem lépe zachycen já než můj partner. Přitom ve skutečnosti on byl daleko veselejší a otevřenější. Na plátně to dopadlo přesně naopak. Já jsem nádherný, zidealizovaný, ale dívám se na sebe rád. Přítel je zasmušilý a v pozadí. Je tak trochu jako Mefistofeles. Ale ani on si nestěžoval. Brali jsme to jako Karlovo vidění a uznávali jsme, že jako umělec má na to právo.
Měli jsme s přítelem krásný vztah, chodil jsem na jeho představení, všechno jsem s ním prožíval a byl jsem šťastný. Byl to člověk, který by se rozdal. Krásné období nastalo, když jsem odešel do důchodu a mohli jsme spolu být stále. Jezdil jsem s ním na zájezdy, procestovali jsme republiku křížem krážem. Karel nás občas chodil navštěvovat, párkrát za námi přijel na chalupu. My jsme zase za Karlem chodili do jeho ateliéru v Mostecké ulici, později v ulici Anny Letenské.
Já sám jsem magistr farmacie, pocházím ze staré stavitelské rodiny, která se podílela na výstavbě Veletržního paláce v Praze. Vykonával jsem tedy naprosto odlišnou profesi než Karel a můj přítel. Ale umění mě odjakživa nesmírně přitahovalo, proto jsem vyhledával prostředí, kde se mu dařilo. Díky tomu jsem poznal Karla Laštovku a jeho svět.
Archiv, Krásná paní
