Karel Laštovka - Zuzana Vášová-Princová, herečka

Karel vstoupil do mého života v době, kdy studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Antonína Strnadela a zároveň vystupoval v Divadle Na zábradlí, kde zpíval, tančil, hrál, prostě dělal úplně všechno včetně malování plakátů. Poprvé jsem se s ním potkala někdy v roce 1960 v autobuse, když jsme jeli s divadlem na zájezd, a od té doby jsem s ním byla takřka denně. Prostě jsem tehdy v tom autobuse získala nového člena rodiny.

Karel byl velmi aktivním divadelníkem, hrál ve všem, co se tenkrát ve staré Redutě uvádělo, a pokračoval i dál Ve Smečkách, kde působilo divadlo Paravan. Byla to nádherná doba a ty hry byly pro mne nezapomenutelné. Dodnes je můžu vyjmenovat: Jak jsem byl zavražděn, Postaveno na hlavě, Písničky pod parapletem, Komedia dell´karte, Písničky za 7, Trafikant Jan, Všichni moji dědové, Všichni moji otcové, Těpick Shakespeare, Text-appealy, Danuše z Podještědí, 2 aktovky a diplomatka...

Paravan ale podlehl jak komunistickému, tak intelektuálnímu tlaku, prostě byl zrušen a všichni jsme šli na dlažbu. Ovšem nebyli jsme tam dlouho. Ujala se nás moje maminka, která nás všechny zaměstnala v estrádě, s níž jsme jezdili po matičce zemi křížem krážem a tančili a zpívali všechno – od kankánu po dechovku. Živě si vzpomínám na zájezd v Českých Budějovicích, kde se u kašny naše milá kolegyně Eva Řepíková zasnoubila s jedním umělcem. Ovšem ten se na přání Evičky musel obléknout do dámských šatů a obout si boty na vysokém podpatku, protože jinak by Evička dál nemohla být kamarádkou Karla Laštovky.

Ten zájezd proběhl v roce 1966 a jako by uzavřel jednu moc důležitou kapitolu v našich životech. Karel se zanedlouho s divadlem coby aktivní umělec rozloučil a vrhl se na štětec. Portrétoval spoustu skvělých lidí, také moji tchyni, velkou českou herečku Marii Vášovou a její dva syny, z nichž jeden se stal mým manželem. Když začal Karel intenzivně malovat, naposledy jsem zamávala Československu a usadila jsem se v cizině. Ale usadila jsem se tam s kamarádem Karlem (respektive Kadlou, jak jsem mu říkala) ve svém srdci.

Archiv, Krásná paní