Jarní rovnodennost a Velikonoce
Zlovolná doba dlouhých nocí končí. Nastává významný okamžik, kdy se délka dne vyrovná délce noci – přichází jarní rovnodennost. Tehdy skončí astronomická zima a začíná astronomické jaro.
Letos nastává jarní rovnodennost 20. března. Toho dne prochází Slunce takzvaným jarním bodem na nebeském rovníku a od tohoto okamžiku se naše severní polokoule začne stále více přiklánět ke Slunci, zatímco jižní polokoule se od něho začne odklánět. Skutečná teplota sice neroste tak plynule, jak probíhá tento kosmický děj, protože do hry vstupuje složitý vliv proudění v ovzduší. Přesto však k nám postupně přichází více světla i tepla a spolu s tím také teplejší počasí.
Změny doprovázející roční období sleduje i církevní rok. Významné jarní svátky, Velikonoce, předchází postní doba, období čtyřicetidenního půstu. Začíná Popeleční středou a končí Božím hodem velikonočním. Každá neděle postní doby má zvláštní název. První postní neděle se v českém prostředí nazývá Černá a odpovídalo jí smuteční oblečení a fialová liturgická roucha při bohoslužbách. V jiných krajích se první postní neděli říkalo Pučálka podle postního jídla z namočeného a usmaženého hrachu. Třetí neděle se v Čechách jmenovala Kýchavná.
O čtvrté neděli, Družebné, se méně hledělo na postní kázeň a v kostele se kněz oblékl do růžového roucha. Pátá neděle se nazývala Smrtná a v chrámech se na oltáři zahaloval kříž. Tehdy se také vynášela smrtka jako symbol předzvěsti jara. Poslední týden půstu před Velikonocemi se nazývá pašijový nebo i svatý, veliký. Začíná šestou nedělí postní, Květnou nedělí.
Pak už přicházejí Velikonoce se Škaredou středou a Zeleným čtvrtkem. Velký pátek jako den ukřižování Krista byl dnem nejhlubšího smutku. Mnoho zvyků spojovaných s tímto dnem vychází z víry v kouzelnou sílu země. Na Bílou sobotu se v českém prostředí světíval oheň před vchodem do kostela. Velikonoční neděle, Boží hod, je dnem vzkříšení Ježíše a znamená konec půstu. Velikonoční pondělí je dnem, kdy nás navštíví koledníci s pomlázkami a hospodyně je podělí malovanými vajíčky. Po půstu se lidé konečně dobře najedli. Začínala doba velikonoční, která končila svatodušními svátky, letnicemi.
Velikonoce jsou pohyblivé svátky, a připadají tedy každým rokem na jiné datum. Řídí se podle Velikonoční neděle. Ta je vždy první nedělí, která následuje po prvním jarním úplňku. Obecně církevní propočty stanovují, že 21. březen je vždy dnem jarní rovnodennosti. Pokud tento den připadá na sobotu, bude Velikonoční neděle 22. března; dřív nemůže tento svátek nastat.
Dále bylo stanoveno, že nejpozději může Velikonoční neděle připadnout na 25. dubna. Jestliže by měla podle uvedených pravidel být 26. dubna, přesune se o týden dřív, na 19. dubna. Taková výjimka z pravidla nastala například v roce 1981. Kromě těchto suchých propočtů nabízí církevní rok řadu svátků, pravidel i zvyků; právě na ně bychom neměli v této uspěchané době zapomenout.
Archiv, časopis Krásná, 2011
