Ivan Wernisch - Vichrné podvlékačky
Wernischův svět byl od počátku zvláštní silnou přítomností fantazie a komiky a básník ho již nikdy neopustil: ani v překladech z němčiny, ani ve své vlastní tvorbě.
Ivan Wernisch se narodil ve znamení Blíženců 18. června 1942 v Praze, absolvoval Vyšší průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech a jeho první sbírka (Kam letí nebe) vyšla v Mladé frontě v roce 1961. Byl příslušníkem generace civilních romantiků, kterým nepatřila doba, ani oni jí (Šrut, Kabeš, Brousek, Gruša). Značnou popularitu mezi mladými strávníky poezie získal sbírkou Zimohrádek, která vyšla v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1965. Wernischův svět byl od počátku zvláštní silnou přítomností fantazie a komiky a básník ho již nikdy neopustil: ani v překladech z němčiny, ani ve své vlastní tvorbě.
Své básně začal publikovat v časopisech Host do domu a Tvář. Po roce 1968 upadl v normalizačním režimu v nemilost a stal se zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu. Wernischovy zhudebněné texty také hrála undergroundová kapela The Plastic People of the Universe.
V roce 2018 získal Cenu Franze Kafky. Podle mezinárodní poroty se básník svým dílem řadí mezi mimořádné osobnosti světové literatury. Mezi laureáty patří Margaret Atwood, Haruki Murakami, Elfriede Jelinek či Philip Roth. Mezi českými spisovateli jsou držiteli ceny Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Václav Havel a Daniela Hodrová.
Ivan Wernisch
Lampa se
pouze polorozsvítí,
aby tvář muže za stolem
zůstala utajena.
Přesto však je třeba,
aby muž byl skutečný,
nevoskový, nesádrový,
nedřevěný muž.
Aby se prokázal
nějakým nečekaně silným
a krásným úmyslem.
Tak se chytají můry
Vichrné podvlékačky
Vichrné podvlékačky
loučí se plačky
s rodným městysem
(Nevedou cesty sem
Jen v dál)
Tak člověk uchvácen
když jednou vítr vál
(to byla fujavice!)
domovu vale
dal
Zaplakal sice
ale
hnal
