Gottfried Benn

„Vrchol tvorstva, člověk, to prase…,“ je pravděpodobně nejznámějším citátem německého expresionistického básníka Gottfrieda Benna. Už z tohoto citátu se dá usuzovat,
že milé, něžné básně o lásce či přírodě asi tento muž rozhodně nepsal.

Naopak, témata smrti, rozkladu lidského těla, motivy pitvy, jsou tím, čím se Benn proslavil a čím zároveň
na dlouhá léta popudil veřejnost. Sami Němci k němu mají poněkud rezervovaný postoj, spíše se o něm
mluví opatrně a šeptem. Jeho ješitné ego a umanutost jej totiž přivedly až k nacismu. Býk ve své neústupné tvrdohlavé zaslepenosti může dojít i tam, kam vlastně ani nesměřoval. A Benn se ve znamení Býka narodil.

Gottfried Benn se narodil 2. 5. 1886 v rodině evangelického faráře Gustava Benna.
Dětství prožil v malé vesnici, čítající 300 oby vatel, v marce Braniborské. Otec vždy preferoval vzdělání,
a proto měl Gottfried připraveny podmínky pro studia, nejprve na gymnáziu, poté na univerzitě.
Toto klidné rodinné zázemí Býkům vyhovuje, umožňuje jim růst. Benn studoval nejprve filozofii a teologii, poté zvítězil jeho smysl pro praktičnost a stal se lékařem na vojenské Akademii císaře Viléma.
Ve století dvou světových válek byl vojenským lékařem.

Kdybychom Benna potkali, pak bychom si ho pravděpodobně ani nevšimli.
Byl spíše menší podsadité postavy, se silnými rameny. Již odmala dbal na své chování,
oblečení a vůbec celkovou image. Býci jsou konzervativní. I Benn lpěl na tradičních kvalitních materiálech,
na dokonalém zpracování a ověřených střizích. Jeho uniformy, šité u mistra krejčího na zakázku,
to vše splňovaly. Jako lékař provinčních pluků však dlouho nezůstal v aktivní službě. Při náročném šestihodinovém cvalu na koni v terénu se Bennovi uvolnila ledvina. Byl stažen ze služby.

Dcery se raději vzdal

Rozhodl se dále vzdělávat v medicíně, odjel do USA, pomáhal při léčbě vážně nemocných,
očkoval proti epidemickým nemocem. Jako lékař také prošel bojišti první světové války.
Kariéra lékaře umožnila Bennovi naplno uplatnit typické vlastnosti Býků: rozhodnost, důkladnost, preciznost
a spolehlivost. Připomeňme, že lékaři během 1. světové války především amputovali zanícené končetiny, snažili se vrátit zpět do dutiny břišní střeva a vnitřnosti, bojovali primitivními prostředky proti otravě, plísním, zánětům, hnisavým abscesům a to vše v zákopech, kde vojáci žili mezi vlastními zvratky, výkaly a mrtvými
v neustálém ohrožení vlastního života. Benn měl silnou vůli, nevzdával se a léčil sebehrůznější případy.
Po válce se věnoval patologii a v Berlíně pracoval jako odborný lékař kožních a pohlavních chorob.
Nebylo to líbivé lékařství, v těchto oborech se zoufale nedostávalo lékařů. Gottfried Benn však nehleděl
na popularitu, dělal to, co bylo nejvíce potřeba. Býk nepracuje pro vděčnost a slávu.

Býk touží po rodině – klidném zajištěném zázemí, pro svou rodinu je ochoten všeho.
Bennovi to bylo odepřeno. V milostných vztazích se projevoval dosti majetnicky, neústupně až sobecky.
Sám označoval jako fatální milostný vztah s Elsou Lasker-Schülerovou, o sedmnáct let starší básnířkou židovského původu. Poznali se roku 1912 a jejich láska ovlivnila tvorbu obou. Tragédií této dvojice byla obtížnost německo-židovského soužití v předvečer nástupu nacismu, ke kterému se Benn přiklonil.
Elsa musela Německo opustit. Ani jedno z jeho tří manželství nebylo šťastné. Benn asi příliš lpěl na svých zvycích, rituálech, navíc byl velmi žárlivý. V prvním manželství se mu v roce 1915 narodila dcera Nelle.
Nebyl však schopen ji vychovávat. Smrt první ženy, brutální zážitky a traumata z první světové války, hrůzostrašné umírání lidí během kritického poválečného období v Německu ho jen utvrdily v jeho filozofii
– nihilismu. Přestal věřit v lidskost, humánnost, soucit. Nelle měl velmi rád, ale nebyl schopen jí dát lásku. Raději se jí vzdal, považoval toto bolestivé řešení za nejlepší pro dceru.

Rozklad brutálního světa

Svou básnickou tvorbu odstartoval skandální sbírkou Morgue a jiné básně.
Již tady se přihlásil k expresionismu. Je to umělecký směr, jež klade důraz na vnitřní osobní prožívání,
duševní pochody uvnitř člověka – děs, hrůza, násilí, strach, samota. Expresivní umění také řeší odedávný problém dvou protikladů jako např. dobro–zlo, život–smrt, černá–bílá. Užívá kontrast, deformuje realitu,
aby více vynikla její drastičnost. U Benna to byly motivy agonie, umírání, tlení lidského těla, pitvání lidských hrudníků jako symbol soumraku lidstva. Podle expresionistických filozofií rozklad brutálního světa probíhá
a nelze najít jiného východisko. Jeho sbírky překypující naturalistickými popisy, hnusem a beznadějí byly
z mravních důvodů zakázány. Ovšem výtisky se tajně prodávaly dál a byly čteny, neboť vyjadřovaly depresi
a beznadějnost Německa během války i po ní.

O Býcích se tvrdí, že jsou pracovití, rozumní, více zaměření na tradici než vlastní intelekt.
Býci nebývají kreativními intelektuály. Spíše lpí na tom, co je ověřeno časem a zkušenostmi.
A Benn byl lékař, patolog. To znal, tomu rozuměl a to se také stalo základem jeho básnického
vyjadřování po stránce obsahové i formální.

Nesouhlasil se zmechanizováním a intelektualizováním života, odmítal představu člověka jako éterické myslící a cítící bytosti. Jako lékař a vědec přistupoval i k lidskému chování. Odsuzoval umělce, kteří podceňovali,
nebo dokonce potlačovali zvířecí přirozené pudy a instinkty v člověku. Vysmíval se všem, kteří falešně idealizovali erotiku. S cynismem mladých mediků zdůrazňoval fyzický podklad lidských citů,
zpracovával motivy z piteven a nemocnic, zachycoval scény z nočních kaváren.

Nacista?

Tento svůj pohled na člověka jako na zvíře sleduje i jeho básnický jazyk: odborné výrazy z medicíny,
cizí slova i fráze, berlínský noční slang. Nejvíce užívaná jsou slova krev a mozek. Krev je symbolem pro pudy, sny, opojení, chtíč, iracionalitu, prudkost a zvířeckost v nás. Mozek pak zastupuje chladnou racionalitu, vědeckost, kalkulativnost jednání, nelidskost a neschopnost opravdového hlubokého citu.
Traumata, zážitky, neradostná doba přivedly Gottfrieda ke krajním ultrakonzervativním názorům,
za nimiž si jako pořádný statný silný Býk stál. Jeho práce lékaře, jeho názory, jeho umění, bylo to jediné,
v čem nacházel jistotu a zázemí, nahrazovaly mu rodinu, a proto na tomto všem až nesmyslně lpěl.
Stával se více a více upjatějším, svárlivějším a nesnášenlivějším. Ješitné ego ho nakonec dovedlo na krátký čas i k příznivcům nacismu (spojoval je obdiv k F. Nietzschemu), ačkoli vůbec nečetl Mein Kampf.
Veřejností byl odsouzen: „…jsem označován od nacistů za prase, od komunistů za blbce, od demokratů za duchovního prostituta, od věřících za patologického nihilistu…“ A i když bylo jeho dílo znovu v 50. letech
20. století čtenáři objeveno a chváleno, Benn již vnitřně rezignoval, nikdy netoužil po slávě.
Tento smutný, uzavřený muž se ani vůči nejlepším přátelům nezbavil odstupu.
Býkovi prostě není dána schopnost vypovídat se. Zemřel v létě 1956
ve velkých bolestechna rodinnou nemoc – rakovinu.
Pochován je v Berlíně.

V umění nejde o pravdu

Benn byl lékař a básník. Domníval se, že právě umění je jediný prostředek schopný vyjádřit vnitřní pochody, naše pocity, stavy: „V umění nejde o pravdu, nýbrž o expresi, vyjádření našeho nejniternějšího já.“
Psal především poezii, např. sbírky Morgue, Statické básně, Opojný příval či posmrtně vydanou sbírku
Prvotní dnové. Kromě toho se též pokoušel o povídky a byl autorem několika esejů.

Malá astra
Složili na stůl utopence: rozvážeče piva.
Kdosi mu strčil mezi zuby
astru, celou lila.
Když jsem od hrudníku
dlouhým skalpelem
pod kůži řezal jazyk a patro,
asi jsem o ni zavadil:
Sklouzla do mozku, jenž vedle hnil.
Při zašívání
jsem mu ji do hrudní dutiny přibalil,
mezi dřevitou vlnu.
Napij se v té své váze dosyta!
Spi sladce,
malá astro!