Dvakrát kandidovala do zemského sněmu - Marie Tůmová, ředitelka měšťanské školy (1. díl)

U Františka Ladislava Čelakovského ještě zůstaneme. Občas se vracel z Prahy do rodných Strakonic. Zakoukal se do Marie Ventové, dcery místního měšťana, a věnoval jí Pomněnky votavské na upomínku společných projížděk po Otavě. Verše otištěné v Časopisu českého muzea se líbily. Zrodil se básník, jemuž po svatbě v roce 1834 Marie povila čtyři děti. Muž jí místo Pomněnek věnoval Růži stolistou.

Nadějný idylický život skončil, když si na živitele sedmičlenné rodiny, i s básníkovou matkou, stěžoval ve Vídni ruský vyslanec. Nelíbil se mu komentář, v němž Čelakovský litoval porobených Poláků a odsoudil ruského cara.

Nyní už uznávaný básník, redaktor a profesor musel opustit Pražské noviny i univerzitu a byl rád, že se mu po čase naskytlo místo profesora slavistiky ve Vratislavi.

Po předčasném úmrtí Marie i jeho druhé ženy Antonie Reissové alias básnířky Bohuslavy Rajské, odešel na věčnost také Čelakovský. Zůstalo po něm šest sirotků, které si mezi sebou rozdělili známí a přátelé.

Dcera Čelakovského žila z milosti

Nejmladší dítě z prvního manželství, Marie, milovala hudbu a zpěv. Od mládí vynikala vlasteneckou horlivostí a jako dovedná klavíristka a pěvkyně ozdobila každý vlastenecký podnik. Žila z milosti, podobně jako později osiřelá „dcera národa“ Zdenka Havlíčková. Na Marii však čekal lepší osud. U svých chlebodárců na Tetíně u Berouna se seznámila s Karlem Tůmou a s hmotnou podporou přátel si ho v roce 1865 vzala.

Tůma v té době začínal v Národních listech a zůstal jim věrný přes padesát let. Psal úvodníky a komentáře po boku bratří Grégrů, Sladkovského, Hálka, Nerudy, Tyrše, Smetany a jiných. Jako odpovědného redaktora opozičního tisku ho strážci zákona víc než dvacetkrát vsadili za mříže.

Dcera Čelakovského všechny ústrky hrdinně snášela, s dětmi utekla z Prahy jen před cholerou. Dcera, opět Marie, si na její vyprávění mnohokrát vzpomněla v předvolebních kampaních, s policejním komisařem v zádech. „Moje matka mě držela v náručí, když muže vyprovázela do žaláře. Mám pro strach uděláno.“

Vnučka Čelakovského se zasvětila škole

Marie byla učitelkou. V rodině měli toto povolání v krvi. Vyučoval už děda Čelakovský, také strýc a dvě tety. Při neexistenci gymnazijního a univerzitního studia pro dívky se jí dostalo nejvyššího vzdělání. Mělo však jednu vadu na kráse. Učitelky se nesměly vdávat. Tedy směly, ale svatební závoj je vyřadil z učitelské obce.

Pokud se celoživotně oddaly škole, jako by vstoupily do zvláštního řádu jeptišek, odsouzených k samotě. K častým peticím za zrušení neblahého zákona ústně přidávaly: „O kolik vzdělaných dětí byl národ ošizen jen proto, že v zemi platí celibát učitelek.“

Marie učila na Žižkově, v pražské čtvrti nových vysokých činžáků a strmých uliček, kam se venkovské rodiny stěhovaly za prací. Táhlo jí na čtyřicítku, když se zapojila do Výboru pro volební právo žen a po Františce Plamínkové se stala jeho hlavní postavou.

Archiv, časopis Krásná 2011