Charlie Chaplin a Oona O’Neil Jak se to dělá, mít talent?
Začnu velmi osobně. Dávno, dávno již tomu – někdy v druhé půli padesátých let – bylo nebylo v Praze na Vinohradech kino a jmenovalo se Ilusion. Už to znělo jako z neskutečných dob, protože kina se tehdy jmenovala Práce, Mír a tak podobně.
V kinu Ilusionpromítali roztřesené archivní snímky, na plátně neustále pršelo, lidé se po něm pohybovali trhavými a skákavými pohyby – ale bylo tam pořád plno. A když kino Ilusion uvádělo Chaplinovy grotesky, bylo si nutno koupit lístek hodně předem.
A nepromítali je často! Vždycky to byla událost. Věděla jsem, že tam prostě musím být, a také jsem tam byla.
Šla jsem tam s tím, že se hodně nasměju, vzpomínám si, jak jsem tehdy fyzicky žíznila po smíchu. Nakonec jsem se vlastně moc nesmála, bylo mi chudáka Tuláka líto. A fascinoval mě, nemohla jsem se odtrhnout. Sotva se dotřásl a doblikal poslední záběr, měla jsem chuť zhlédnout každé rozskákané okénko znovu a honem jsem běžela k pokladně, abych si koupila lístek zase na příští týden.
A nebyla jsem sama, bylo a je nás takových moře po celém světě. Letos už to bude devadesát osm let, co se na jaře roku 1914 zrodil mužík s hůlkou, buřinkou a v pytlovitých kalhotách – Tulák Charlie. Chaplinovi bylo tehdy dvacet pět a měl za sebou už jedenáct let herecké dráhy. Dětství měl krátké, krušné, pestrobarevné a prokázal v něm kuráž. Údajně se zrodil v cikánském voze. Vychoval ho vaudeville, anglické muzikálové divadlo úctyhodné tradice i úrovně, oba jeho rodiče byli zpěváci a herci. Dál je to jako z černé kroniky nebo ze zpráv sociální pracovnice: otec se s matkou rozešel, když byly chlapci tři roky, pil, matčina duševní labilita občas překypěla do záchvatů šílenství, které si žádaly pobyty v ústavu. Jejím hlasivkám to nesvědčilo, a když už nemohla zpívat, zhroutila se, následovala dickensovská bída, které musili čelit její dva kluci, Sydney a Charlie. Matka v blázinci, oni v chudobinci… Otec zemřel na cirhózu, když bylo Charliemu dvanáct. To už se živil jako profesionál v taneční skupině The Eight Lanacashire Lads, Osm kluků z Lancahsire. O sedmi ostatních není dále nic známo, zato Charlie… Kdo by si ho dokázal nevšimnout?
Ve čtrnácti se plnoprávně účastnil pohřbu velkého shakespearovského herce sira Henryho Irvinga po boku herců z West Endu a potýkal se svou první velikou a určující láskou. Jmenovala se Marie Doro, byla Američanka a miniaturního mladíčka si ani nevšimla. Utrhl ji až za jedenáct let v Hollywoodu.
Archiv, časopis Krásná 2011
