Charlie Chaplin a Oona O’Neil - Poprvé promluvil v roce 1940
Začnu velmi osobně. Dávno, dávno již tomu – někdy v druhé půli padesátých let – bylo nebylo v Praze na Vinohradech kino a jmenovalo se Ilusion. Už to znělo jako z neskutečných dob, protože kina se tehdy jmenovala Práce, Mír a tak podobně.
V kinu Ilusion promítali roztřesené archivní snímky, na plátně neustále pršelo, lidé se po něm pohybovali trhavými a skákavými pohyby – ale bylo tam pořád plno. A když kino Ilusion uvádělo Chaplinovy grotesky, bylo si nutno koupit lístek hodně předem.
Poprvé promluvil v roce 1940
Jeho hvězda stoupala prudce. Amerika byla plná emigrantů, lidí vystrašených, stresovaných a ponižovaných. Milovali mužíčka, který jim v nových a nových variantách dovoloval, aby se zalykavě a úlevně smáli těm, kterých by se jinak museli bát. Natočil několik desítek grotesek u tří filmových společností, než si založil v roce 1919 svou vlastní, United Artists, kde vznikly jeho klasické dlouhometrážní filmy. Byl milován a napodobován s vášnivou vervou. Přihlásil se tehdy anonymně do soutěže svých imitátorů, a nepostoupil do finále!
Na place chtěl být svým pánem, jeho metoda byla jen jeho. Neměl psaný scénář, někdy byl na počátku jen mlhavý obrys gagu. Ale z jedné situace vyrůstala druhá, vrstvily se – a po zdánlivě intuitivnímu improvizátorovi přicházel ke slovu režisér perfekcionista, který věděl přesně, co chce od svých herců, a nepřestal, dokud to nedostal! Kdekdo z jeho kolegů a konkurentů natáčel rychleji, on byl ochoten opakovat jeden záběr třeba stokrát. A když dostal během natáčení dobrý nápad, byl hotov přetočit a následně přestříhat i téměř hotový film. Nevědělo se o tom mnoho, o své práci nemluvil. Také proč? A s kým? Nechtěl porušit magický kruh, zrušit kouzlo úporného vznikání. Až jednou – v roce 1983 – prozkoumají britští dokumentaristé „to, co zbylo ve střižně“, odstřižky, vyhozené sekvence, zbytky – a vznikne unikátní svědectví Neznámý Chaplin.
Jeho němé filmy byly srozumitelné celému světu, byly esperantem snad univerzálnějším než Mozart. Není divu, že pohlížel na zvukový film s nedůvěrou. Ale chytře. Neodmítal ho, přizpůsoboval se. Řečí filmu pro něho byla především pantomima a té se nechtěl vzdát Začal komponovat. Jeho staré grotesky byly uváděny vždy znovu, nyní doplňovány o hudbu a ruchy. Tulák však dlouho nepromluvil, jeho filmy natáčené ve třicátých letech jsou v podstatě němé. Chaplinův hlas zazněl z plátna až ve filmu Moderní doba v závěrečné písni, k níž složil nejen melodii, ale i dadaistický text.
Některé z jeho pozdějších písní se staly velkými hity. A jeho hudba? Jako malá holka jsem ji milovala. Je správná, filmová, je veselá a bere za srdce, je snadná a dojemná a umná zároveň… Cirkus pod kupolí katedrály v nejlepší tradici vaudevillu. Znalci se mohou ohrnovat, ale páni! Ten talent!
Jeho první mluvený film Diktátor z roku 1940 bylo politické gesto proti nacismu. A jinak? V první světové válce nebojoval, ač se k odvodu dostavil. Nevzali ho, měl pod míru.
Archiv, časopis Krásná 2011, Fotografie: Wikipedie
