Čeština v malíčku, aneb Škola hrou 2

Nejprve si ale trochu připomeneme poslední probrané učivo, které se týkalo vedlejších vět, tedy souvětí podřadného. Souvětí je těsné spojení alespoň dvou vět v jeden větný celek – viz minulé číslo Krásné. Souvětí podřadné obsahuje jednu větu hlavní, tj. mluvnicky nezávislou, a jednu nebo více vět vedlejších (závislých na větách řídících). Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní. Každá z VH může být rozvita jednou nebo více VV. Pro ještě lepší pochopení dané poučky si můžete představit, že SS může obsahovat libovolný počet VH (nejméně dvě) a libovolný počet VV. Věty jsou mezi sebou spojeny spojkami souřadicími nebo beze spojek (bezespoječně), jako spojky fungují vztažná zájmena a vztažná příslovce. V souvětí je označujeme jako spojovací výrazy. Věty jsou odděleny čárkou, před spojkami a, i, ani, nebo se čárka nepíše, pokud tyto spojky mají význam slučovací. Mezi jednotlivými větami (VH) existují významové vztahy (poměry):

1. slučovací -> souvětí slučovací
2. stupňovací -> souvětí stupňovací
3. odporovací -> souvětí odporovací
4. vylučovací -> souvětí vylučovací
5. důvodový (příčinný) -> souvětí důvodové (příčinné)
6. důsledkový -> souvětí důsledkové
7. vysvětlovací -> (souvětí vysvětlovací)
   
   

1. SS slučovací: věty jsou významově i mluvnicky rovnocenné
2. SS stupňovací: obsah druhé věty je obvykle závažnější než obsah první věty, význam druhé věty zesiluje (stupňuje) význam první věty
3. SS odporovací: obsah druhé věty popírá obsah první věty, věty jsou v protikladu
4. SS vylučovací: obsahy vět se navzájem vylučují, tj. nemohou platit současně, platí- -li obsah jedné věty, neplatí obsah druhé věty a naopak 
5. SS důvodové (příčinné): obsah druhé věty vyjadřuje důvod (příčinu) obsahu první věty
6. SS důsledkové: obsah druhé věty vyjadřuje důsledek druhé věty, to znamená, že obsah druhé věty vyplývá z obsahu první věty
7. SS vysvětlovací: obsah druhé věty je vysvětlením obsahu druhé věty

Pro každé z výše jmenovaných druhů souvětí existují příznačné spojky nebo dvojice spojek.

1. SS slučovací: a, i, ani, nebo, též, také, (a)pak, (a)potom, ani-ani, i-i, jak-tak, jednak-jednak, hned-hned, přitom, rovněž, (a)nakonec, chvíli-chvíli, zčásti-zčásti, napřed-potom, dílem-dílem (= poněkud knižní výraz)
2. SS stupňovací: ba, ba i, ba ani, dokonce, dokonce i, nejen-ale,nejen-nýbrž, nejen (že)-nýbrž, nadto
3. SS odporovací: a (ve významu odporovacím!), ale, avšak, však, nýbrž, nicméně, ale zato, sice-ale, jenže, a přece, leč (= výraz knižní, téměř archaický)
4. SS vylučovací: nebo, anebo, buď-buď, buď- -(a)nebo, či, zdali-či, jinak
5. SS důvodové: (příčinné): neboť, vždyť, totiž, však také,
6. SS důsledkové: proto, tedy, tudíž, tak, a proto, a tedy, a tudíž, a tak
7. SS vysvětlovací: tj. (to jest), tzn. (to znamená), to, a to (jmenované spojovací výrazy nejsou spojkami)

Příklady na souvětí souřadná:

1. Slučovací - Ukončil studium na střední škole a rozhodl se pro vysokoškolské studium. Nebuď sobec, také k druhým máš povinnost. Náhle se zdvihl vítr, setmělo se.
2. Stupňovací - Všechno rychle uklidila, dokonce uvařila oběd. On nás zklamal, ba přímo podvedl. Nejenže ses nedostavil, ale ani ses neomluvil.
3. Odporovací - Rána mu krvácela, ale on to nevnímal. Ovoce zrálo, a (význam odporovací!) nikdo je netrhal. Naslouchal pozorně, avšak ničemu nerozuměl.
4. Vylučovací - Buď půjdeš k lékaři, nebo půjdeš do školy. To jsi někde viděl, či si to jen představuješ? Z práce jdu buď k sestře, nebo utíkám přímo domů.
5. Důvodové - (příčinné) Byl zoufalý, neboť se mu nic nedařilo. Cítil se tam spokojený, vždyť tam vyrůstal. Věřil svému kamarádovi, pojilo je totiž letité přátelství.
6. Důsledkové -  Schylovalo se k bouři, tak jsme spěchali domů. Nic se mu nevedlo, a proto byl úplně zoufalý. Mnohokrát ho zklamala, tudíž jí už nic nevěřil.
7. Vysvětlovací - Ozvala se rána, to kdosi vystřelil. Domácnost vedla špatně, tj. málo šetřila.

Učivo o souvětí souřadném je jistě obtížné. Nejedná se pouze o to, abychom je správně určili, tj. určili správný vztah (poměr), to je až druhotné. Jde o to, abyste se uměli správně vyjadřovat, vytvořili souvětí, které bude pěkné, jehož obsah bude jasný, zřetelný. To jistě nebude tak obtížné, mnohem obtížnější je označit v souvětí správně čárky. To už je leckdy oříšek. Příště si to vyzkoušíte a uvidíte, že to půjde.

Archiv, časopis Krásná 2012