Bermudský trojúhelník

Záhada ztracených Avengerů

Výše zmíněný případ ztracené letky F-19 z roku 1945 skutečně patří k nejslavnějším a nejdiskutovanějším. Letka vedená Charlesem Taylorem vzlétla 5. prosince 1945 z floridské základny Fort Lauderdale směrem k Bermudám a zmizela doslova beze stopy. Přitom mělo jít o rutinní přelet. Ten večer se jí vydal hledat záchranný pátrací letoun Martin Mariner, ale jeho osud byl úplně shodný. Rádiové spojení bylo ztraceno, letoun zmizel z radarů i ze scény dějin. Celková bilance oné záhadné noci: 27 ztracených leteckých profesionálů, o jejichž osudu dodnes nikdo neví vůbec nic. Všichni byli zkušenými piloty. Klimatické podmínky jejich letů nebyly nikterak extrémní.

Byla ustavena vojenská vyšetřovací komise, která brzy dospěla k závěru, že za vše s největší pravděpodobností může velitel letky Charles Taylor. Podle vyšetřovatelů udělal navigační chybu, zavedl své muže nad Atlantik, tam letounům došlo palivo a zřítily se do moře. Nořilo se však mnoho otázek a pochybností. Proč například zmizel i pátrací letoun? Proč symptomy jeho zmizení byly zcela stejné jako u Avengerů: náhlé umlknutí bez hlášení jakýchkoli potíží a následné zmizení z radarů? To napovídalo, jako by se oné noci v oblasti dělo něco opravdu divného. Zvláštní také je, že se nenašly žádné záchranné čluny, je podivné, že by se pět profesionálních vojáků nekatapultovalo před pádem svých letounů v důsledku nedostatku paliva.

Rodina Charlese Taylora proto zahájila dlouhotrvající boj za očištění jména velitele letky. Nakonec uspěla, nedávno přijal americký Kongres rezoluci, v níž jsou piloti Avengers očištěni a oceněni jako padlí hrdinové. Kongresman Clay Shaw k tomu podotkl: „Tehdy se stala spousta podivných věcí. Nevěřím, že šlo o obyčejnou chybu posádky. Zkušení piloti by takhle nejednali.“ 

Vypadají úplně jako lidé!

Přesto existují skeptici, kteří poukazují na to, že případ zdaleka není tak záhadný, jak se zdá. Jedním z hlavních sporných a nejasných bodů je, co vlastně hlásil velitel Taylor do rádia, předtím než se navždy odmlčel. Existuje řada verzí tohoto posledního hlášení. Podle skeptiků hlásil na floridskou základnu, že mu selhaly kompasy, a že se ztratil.

Existují však i fantastičtější verze slavného posledního hlášení poručíka Taylora. Jakéhosi vrcholu v míře fantastiky dosáhl Charles Berlitz ve své knize Bermudský trojůhelník: okno do kosmu z roku 1974. Tato šokující kniha vlastně přitáhla k záhadě Bermudského trojúhelníku světovou pozornost a přímo inspirovala i Stevena Spielberga připomenutého v úvodu. Berlitz ve své knize tvrdí, že Taylor před zmizením hlásil: „Děje se něco divného, všechno je špatně... Moře vyhlíží podivně, je jiné, než by mělo být... Co se to sakra děje?... Jsou za mnou!... Můj bože, vidím je, vypadají úplně jako lidé!...“

Po těchto slovech se měl Taylor odmlčet. Berlitz z toho vyvozuje jediný možný závěr: Taylor a jeho lidé spatřili posádky mimozemských plavidel a mimozemšťané také zřejmě americké piloty unesli, nebo způsobili neznámý fyzikální jev, díky němuž se všichni propadli i s letouny „do jiného prostoru“. Problém je, že oficiální kruhy přísahají, že Berlitz si celé údajné Taylorovo hlášení o neznámém létajícím objektu v patách doslova vycucal z prstu. 

Názory skeptiků

Skeptici navíc útočí i na další záhadologické argumenty. Poukazují na to, že letouny typu Avenger („Mstitel“) byly extrémně těžké. Při případném prudkém pádu musely jít velmi rychle ke dnu. Co se týče záchraných člunů katapultovaných pilotů, byly onoho dne prý hlášeny vysoké několikametrové vlny, v této oblasti ostatně nikterak neobvyklé, jsou zde důsledkem působení Golfského proudu. Tyhle vlny mohly gumové záchranné čluny spolknout jako malinu. A konečně záchranný letoun podle skeptiků pravděpodobně vybuchl.

Typ Mariner byl konstruován především pro dlouhé lety, díky tomu měl obrovskou palivovou nádrž, ovšem to byl zároveň důvod, proč mnohé letouny tohoto typu v letu vybouchly. Mohlo se to stát i Martinu Marineru, dokonce existuje svědectví o výbuchu, který měli slyšet námořníci lodi, jež v té době oblastí projížděla. Na druhou stranu, na obranu záhadologů je třeba říci, že se nikdy nenašly jakékoli trosky žádného ze ztracených letadel oné noci. Zvláště u údajně ve vzduchu explodujícího Marineru je to podivné. 

Vysvětlením Golfský proud?

Ať už byl osud Avengerů z roku 1945 jakýkoli, jisté je, že ve zmíněné oblasti se ztrácely lodě odnepaměti, ačkoli pojem Bermudský trojúhelník použil jako první novinář Vincent Gaddis až roku 1964 v časopise Argosy. Jaká jsou možná vysvětlení zvýšeného výskytu často velmi podivných zmizení? První vysvětlení je jednoduché: podle něj žádný zvýšený výskyt zmizení v oblasti Bermudského trojúhelníku vůbec neexistuje. Zastáncem této teorie je především Larry Kusche. Tento knihovník byl tak rozčilen Berlitzovou knihou, že za rok po něm vydal svou vlastní publikaci, kde se rozhodl celou mytologii trojúhelníku záhad rozdrtit v prach.

Statisticky, mimo jiné i s pomocí údajů pojištovny Lloyd's, dokázal, že v inkriminované zóně Atlantiku se neodehrálo více havárií či zmizení lodí než jinde. „Ano, lodě se zde potápějí. Letadla zde padají. Ale úplně stejně jako na kterémkoli jiném místě planety,“ konstatoval Kusche. Mnozí navíc upozorňují, že dobrá polovina "záhadných případů" připisovaná tajuplnému trojúhelníku se stala úplně někde jinde. Jiní skeptici přeci jen přiznávají Bermudskému trojúhelníku jistou výjimečnost.

Již jsme upozorňovali na to, že oblastí proudí Golfský proud a způsobuje některé specifické jevy, mimo jiné i náhlé několikametrové vlnobití za jinak poměrně normálního počasí. To může být jedno z přirozených vysvětlení zvýšeného výskytu náhlých havárií lodí. Moc by to však nevysvětlovalo pády či mizení letadel. 

Zlobivé kompasy

Ale jsou i další „přirozené faktory“ ve hře. Všichni ze zpravodajství velmi dobře víme, že oblast Karibiku, Mexického zálivu a přilehlých úseků Atlantiku je zjevně pustošena mnohem vyšším počtem hurikánů a prudkých bouří než jiná místa světa. Nedávný mediálně proslulý případ hurikánu Katrina je výmluvnou ilustrací. Extrémní klimatické podmínky této části světa jsou dobrým vysvětlením v tom smyslu, že jimi lze zdůvodnit tajuplné osudy jak lodí, tak letadel. Na druhou stranu, řada záhadných zmizení se odehrála prokazatelně za příznivého počasí. Hurikán se nemůže tak snadno zničeho nic objevit a stejně náhle zmizet, aniž by si toho lidé všimli.

Existuje však ještě jedna zcela specifická a přitom prokázaná vlastnost trianglu záhad. Je to totiž jedno ze dvou míst na Zemi, kde střelka kompasu neukazuje přesně k magnetickému pólu planety. Již Kryštof Kolumbus na své objevitelské plavbě byl touto anomálií údajně zmaten. Do svého deníku si 13. září 1492 zapsal: „V noci ukazovaly kompasy na severozápad, zatímco ráno spíše na severovýchod.“ Toto svědectví je považováno za první důkaz o podivných vlastnostech této oblasti.

Skeptici upozorňují, že v té době byl Kolumbus zřejmě někde u Kanárských ostrovů, nicméně potíže s kompasy v Bermudském trojúhelníku opravdu jsou a přičteme-li, že zvýšené množství těch, kteří zde vzlétají či se vydávají na moře, jsou amatéři, je to dobrý výchozí bod pro pochopení celé řady místních tragédií. Námitka: jak to, že tito nešťastníci, kteří údajně ztrácejí orientaci, tak často nevysílají signál S.O.S a mizí náhle? 

Časová smyčka?

Existují také vysvětlení z ranku ještě poměrně střízlivých, avšak již méně očekávatelných. Jedním z nich je, že na dně oceánu dochází k posuvům půdy, které uvolňují plyny zvláštního charakteru. Ty mohou náhle změnit hustotu vody, takže loď se podle této teorie může zničeho nic propadnout pod hladinu. Teorie „řídké vody“ si odvažuje na podobném principu vysvětlovat i pády letadel, avšak v tomto ohledu moc důvěryhodně nezní. Nebo snad v Atlantiku existuje nějaká geomagnetická anomálie?

Samozřejmě vůči jakkoli důvěryhodným či nedůvěryhodným „přirozeným vysvětlením“ se vyhraňují ještě hypotézy z pozic fantastických. Teorii, že za záhadnými zmizeními je působení mimozemšťanů, ať svou činností zamýšlejí cokoli, už známe. Zdá se být hledáním „ufounů“ za každou cenu, na druhou stranu nutno zkonstatovat, že oblast Bermudského trojúhelníku opravdu je zónou statisticky nadprůměrného pozorování neidentifikovatelných létajících objektů.

Torna záhadologů však nabízí i jiné explikace: populární je teorie "časové smyčky". Podle ní by se mohla v oblasti nacházet jakási díra v našem časoprostoru, do níž vpluje-li loď či vlétne letadlo, z našeho časoprostoru zmizí. Kam vstoupí, to není jasné. Zda do hyperprostoru, do nějakého paralelního vesmíru, či snad případně do astrálních sfér, použijeme-li jazyka okultistů. 

Elektrárna z Atlantidy?

Známe ale ještě jedno tajuplné vysvětlení prokletí Bermudského trojúhelníku, které tuto záhadu propojuje se záhadou jinou - s bájnou Atlantidou. Mnozí se domnívají, že právě do oblasti vymezené plus mínus Bermudským trojúhelníkem lze lokalizovat dávnou vyspělou civilizaci, jejíž jméno Atlantis se traduje od časů Platóna. Dovolávají se přitom „svědectví“ známého "spícího proroka" Edgara Cayceho, který umístil Atlantidu v jednom svém transu právě k Bermudám.

Jak by ale stará civilizace na dně oceánu mohla ohrožovat dnešní lodě a dokonce letouny? Odpověď milovníků fantastična je věru zajímavá, byť pro ní chybějí jakékoli hmatatelné důkazy. Tvrdí totiž, že Atlantis byla civilizací, která využívala nám zcela neznámý zdroj energie. Uprostřed hlavního města měla být obrovská čočka, jakási elektrárna, která neznámým způsobem akumulovala energii. Možná energii sluneční, ale možná i zcela jiného typu, o němž si neumíme udělat představu. Tahle zvláštní technologie prý může na dně oceánu stále ještě působit, gigantická čočka údajně může na hladinu i nad ní vystřelit výboj, jenž je příčinou mnoha neštěstí, která nutně vykazují mnohé anomálie.

Neznámá energie záhadné čočky by totiž mohla umět kupříkladu odclonit elektromagnetické signály, což by způsobovalo ono náhlé mizení z radarů. Tato teorie je asi nejfantastičtější z těch, které známe. Pravdu však neznáme a ještě dlouho asi znát nebudeme.

Archiv, časopis Krásná 2006