Antonín Sládek

Kdybych chtěl popsat, jak vzniká obraz, nikdy by se nejednalo o shodný příběh. Samozřejmě začátek je vždy stejný: prázdné plátno, vyprané štětce, namačkané barvy na paletě, nějaké kresby – nemusí být pravidlem – v hlavě jakási představa a rozpaky. Ty odpadnou první a obraz začne žít svůj jedinečný život. Někdy jde práce lehce, ale jindy se kupí problém na problém. Některé obrazy, které už dávno opustily můj ateliér, mají kolem svého vzniku příběh, který je až zábavný, svoji roli sehrála i náhoda, spousta věcí se těžce vysvětluje, neexistuje návod, cíl je jediný: dovést obraz do stadia, kdy zbývá jediné: podpis.

Obraz Bílý prsten nemá žádný zvláštní příběh. Galerie La Femme čas od času vyhlásí pro své malíře jednotné téma, říká se tomu Domácí úkol. Nemám rád, když mi někdo dává úkoly, proto vždycky protestuji, dokonce si myslím, že kdybych neprotestoval, Mirek Lipina by měl pocit, že něco není v pořádku – nakonec stejně vždycky něco namaluju. Tentokrát jsem na termín odevzdání obrazu jaksi pozapomněl a jednou v noci, kdy jsem nemohl spát, mi najednou bliklo v hlavě Žena v pohybu a já měl pocit, že je pozdě. Není ale důvod k panice, v ateliéru mám naštěstí balíček první pomoci. Stačí otevřít bednu, v níž mám uložené skicáky, které neodmyslitelně patří k mé práci. V jednom z nich jsem narazil na kresbu, datovanou pátek 13. 4. 2007. Vybavuji si naprosto přesně, že jsem ji kreslil v tramvaji č. 6 někde u Karlova náměstí, vůbec nevím, proč jsem si dívku, oblékající si punčochu, kreslil právě v tramvaji, taková scéna se tam jistě neodehrávala.

Takže pak již následoval vžitý postup s čistým plátnem a rozpaky, jak jsem popsal výše. Podpis na závěr a upozornění galerii, že obraz není suchý…

 PS:

Když jsem obraz dokončoval, zavolala mi moje Múza D. a ptala se, co právě maluju. Poslal jsem jí foto mobilem a později mi přišla SMS: Ten pohyb máš dobře odpozorovaný, právě jsem si ho vyzkoušela, oblékám se do divadla. Bohužel tam šla bez mého doprovodu…

Převzato z kalendáře Krásné paní 2010