Abeceda Vánoc: Dárky
V evropských zemích se od pozdního středověku dávají o Vánocích dárky dětem, které přináší ve Francii Pere Noël, svatý Mikuláš (od 19. století i Santa Claus) nebo Ježíšek, právě narozený v Betlémě. Smyslem bylo původně připomenout, že i když dárky obstarávají rodiče, vděčnost za ně patří Bohu.
Štědrovečerní obdarovávání v Čechách poprvé zaznamenal benediktinský mnich Jan z Holešova: ...lidé na paměť a počest onoho nebeského seslání posílají v tento večer příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami. S tím pak souvisí dále ten obyčej, že lidé, přímajíce poslaného jim štědrého večera, děkují těm, kdož jej poslali, odměňují donášející posly a těm, kdož poslali, rovněž posílají jiné štědrovečerní dárky...
Učený mnich kritizoval dvojakost vánočních darů, které by měly pouze symbolizovat Boží štědrost: Někteří posílají toho dne štědrovečerní dárky ne na památku nebeského seslání, ale aby měli štěstí po celý následující rok. Doznávají totiž, že kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dříve, než rok skončí.
Některé dárky měly charakter úplatků. Takovým vánočním darům se v českých zemích říkalo halafance. Dárky v podobě, jak je známe dnes, se staly nedílnou součástí Vánoc až v měšťanském prostředí 19. století. předtím dárky o Vánocích dostávalo běžně jen služebnictvo a domácí chasa jako přilepšení k celoroční mzdě. Bylo to často ošacení, jídlo nebo drobné finanční částky. Žebráci dostávali větší almužny, když o Štědrém dnu blahopřáli k narození Ježíše Krista.
Více se o dárcích a dalších vánočních zvycích dozvíte v knize Abeceda Vánoc.
Zdroj: Wikipedia, Abeceda Vánoc, Fotografie: Pixabay
