Zakázaná láska (2. díl)

Letošní rok je vyhlášen Evropskou unií rokem multikulturního dialogu. Příběh české modelky Petry Bochníčkové (dnes produkční) žijící v Paříži je jeho praktickou aplikací. Petra, atraktivní blondýna, dívka bez konvečních předsudků, se seznámila se svojí životní láskou Charlesem. Nic neobvyklého, kdyby Charles nebyl konzervativní žid a Petra gój(ka) – nežidovka. Podle židovské tradice se pravověrná příslušnost k synům a dcerám Izraele dědí po linii matky. Láska bývá mocná čarodějka. Petra, která nikdy nenavštěvovala žádná náboženská společenství, začala chodit do synagogy, číst tóru a studovat midráše. Láska ji proměnila, změnila jí způsob života. Přijala po vzoru pramáti Izraele, Moabky Ruth, židovské zvyky a tradici za svoje vlastní. Ke dni svých narozenin se stane židovkou, konvertuje u pařížského rabbiho k judaismu.

Jak slavíte doma šabat? Co se ti na tom líbí?

Šabat slavíme každý týden. Začíná při západu slunce v pátek večer a končí opět západem slunce v sobotu. V pátek dopoledne uklízím byt, vařím pochoutky, které patří o šabatu na stůl. Stále se v nich vylepšuji, takže i Charles říká, že je připravuji tak dobře jako jeho matka. Naučila jsem se péct chléb chala-nasi, ale já mu říkám vánočka, protože tak vypadá, ale je slaný. Poté, co je vše připraveno, zapálím dvě svíčky k přivítání královny Sabat. Šabat je totiž přirovnáván v židovské tradici ke královně, a proto tento slavnostní úkon se svíčkami provádí žena. Vždy mám pocit, jako by přišlo k nám domů ticho a mír, je to nepopsatelný prožitek. O šabatu se zastaví veškeré práce. V pátek večer se jí velká večeře, kterou dopoledne připravím, v sobotu jde Charles do synagogy a po jeho návratu domů čeká na něj výborný oběd. Odpoledne trávíme četbou a studiem duchovních textů. Večer vyprovodí Charles šabat speciální modlitbou za pomocí plamenů svíčky a vonných bylin.

Když přijedeš do Prahy za rodiči, snažíš se také jíst košer?

V tóře je napsáno, jaká zvířata se mohou jíst, která ne a jakým způsobem je porazit a upravit k snědku. Například se nesmí kombinovat mléko s masem, nesmí se jíst určité maso jako vepřové nebo mořské potvory. Mně to v podstatě nedělá žádný problém, já od svých šestnácti let nejím až na ryby a drůbež žádné maso. Doma máme dvě lednice, aby mléčné výrobky nebyly pohromadě třeba s kuřecím masem. V kuchyni mám trojí nádobí na maso, na mléčné výrobky a na ostatní pokrmy. Také nakupuji bioprodukty. Snažím se vařit co nejzdravěji. Miluji vaření, to jsem zdědila po našich, protože u nás vaří jak máma, tak i táta. Když přijedu do Prahy, tak přivezu košer kuře a na přivítanou je rodičům připravím. Jinak jím doma všechny maminčiny pochoutky, které jsou v podstatě české vegetariánské, jako ovocné knedlíky, brambory s tvarohem a všechna česká vynikající bezmasá jídla, která v Paříži nejím.

Jezdíš také do Izraele. Jak se ti tam líbí a jak tě tam přijímají Charlesovi přátelé a příbuzní?

Izrael jsem navštívila už několikrát. Je to opravdu krásná země, ze které dýchá její historie a majestátnost. Jeruzalém mi připomíná svojí atmosférou Prahu. Cítím se tam jako doma. Možná právě proto, že Nové Město pražské bylo za doby Karla IV. postaveno podle plánů starého Jeruzaléma. Všichni Charlesovi známí mě tam přijímají srdečně a drží nám palce.

Jaká je židovská čtvrť v Paříží?

V Paříži není tak ucelená židovská čtvrť, jako je v Praze. Sice je zde hodně synagog, které jsou roztroušeny po celé Paříži, ale není to ono. V části Paříže v Marais, kde se nacházejí židovské restaurace a knihkupectví, mám nejoblíbenější vynikající restauraci Falafel a všem ji doporučuji, je to v ulici Rue de Rosier. Hned ji poznáte, protože se před ní tvoří velká fronta, ale pozor, v sobotu je zavřená.

Myslíš si, že v židovské kultuře má žena váženější postavení než třeba v kultuře křesťanské?

Na tuto otázku není snadné odpovědět, protože by podle mě neměl být žádný rozdíl mezi ženou křesťankou, židovkou, buddhistkou nebo muslimkou. Žena je žena a matka dětí a měla by být za to svým okolím respektována a ceněna. Že to tak mnohdy není, je velice smutné, ale na vině není náboženské vyznání.

V judaismu má žena významné postavení. Když si vezmeme například Deboru. Kde jinde než v Knize soudců – Starý zákon – najdeme ženu mistra-soudkyni. To bylo významné poslání, které ve starověku bylo připisováno pouze mužům. A tady je žena, velká žena, podle které se řídí celé společenství a ostatní soudci muži jsou proti ní takhle malí.

Jak se připravuješ na svou konverzi k judaismu?

Na konverzi se připravuji pilně, dvakrát týdně navštěvuji speciální kurz u své profesorky a studuji i doma, ale především se snažím praktikovat, dodržovat Mojžíšovy zákony. V podstatě trvá příprava na konverzi čtyři roky. Připadám si, jako bych odkrývala rok po roce novou slupku, která vede k jádru. Každopádně judaismus je studium do konce života. Má profesorka, která se mně věnuje, pochází z významné rabínské rodiny. Její tatínek byl velký rabbi Jeruzaléma a její bratr je rabbi Paříže. V judaismu je jedna velká moudrost, která říká: „Čiň a pak budeš rozumět.“ Tak proto činím, abych rozuměla.

Co na to říkají tvoji rodiče?

Mám velké štěstí, že mám skvělé rodiče, kteří nechávají svým dětem svobodu a vše se mnou prožívají. Takže mám jejich podporu.

Archiv, časopis Krásná 2008