Veronika Poláčková má ráda všechny děti

Waldorfská pedagogika nabízí při výuce i využití netradičních metod.
Dokážete s jejich pomocí děti dostatečně motivovat a zaujmout?
Ve waldorfské škole usilujeme o to, aby práce byla uspořádána organicky. Ráno se dítě zabývá nejsnáze myšlenkovou činností. V tzv. hlavním vyučování začínáme tedy předměty, které zaměstnávají jeho myšlení a představivost. Důraz na rytmické opakování se klade po hlavní přestávce v cizích jazycích, eurytmii, ručních pracích, hudbě apod. Snažíme se o to, aby každé vyučování bylo vedeno uměleckým způsobem. Ve výuce respektujeme vývojové fáze dítěte, takže se domnívám, že žáci jsou motivováni dostatečným způsobem.

V dnešní době si pedagogové stěžují na stále rostoucí nekázeň žáků, na to, že nerespektují učitelskou autoritu. Potýkáte se s podobnými problémy i na vaší škole?
S tímto problémem se samozřejmě setkáváme také. Zaměřujeme se ale spíše na to, proč tato tzv. nekázeň u dětí vzniká, a jednotlivé případy řešíme individuálně. K tomu nám pomáhá celistvý pohled na osobnost dítěte, který čerpáme z duchovně-vědecké nauky Rudolfa Steinera, antroposofie.

Waldorfská škola by měla hodně spolupracovat s rodinami dětí i přáteli waldorfského hnutí v místě, kde se nachází. Organizujete nějaké akce, kterých se může zúčastnit i široká veřejnost?
Aktivit je samozřejmě mnoho. Naše tělocvična slouží současně jako sál s jevištěm, proto se zde konají divadelní hry, koncerty či besedy, které jsou určeny široké veřejnosti. Stalo se již tradicí, že naše škola zahajuje v Příbrami advent, děti zpívají s učiteli v domovech důchodců či jiných sociálních zařízeních. Pořádáme i mnoho akcí pro waldorfské učitele. V nejbližší době se chystá kurz fenomenologie (30. března) a 27.–29. 4. kurz se švýcarskou lektorkou paní Regulou Schmid na téma Pohledy na vývoj středoamerických kultur.

Na dnešní zvyklosti máte poměrně velkou rodinu. Jak zvládáte výchovu čtyř dětí?
Pomáhá vám waldorfská pedagogika i při ní?
Zvládat v dnešní době výchovu čtyř dětí není zrovna jednoduché. V naší rodině byla situace ztížena navíc tím, že se nám narodila dvojčata v době, kdy jsme měli dva malé syny. Za pomoci babiček a známých jsme tu nejhorší dobu již překlenuli. Děti si hrají společně, jsou zvyklé se dělit a my si vůbec nedovedeme představit, že by nás bylo méně. Waldorfskou pedagogiku nijak cíleně nepraktikuji. Domnívám se, že z učitele, který na takovéto škole působí, vyzařuje zcela přirozeně i v domácím prostředí. Člověk musí mít rád všechny děti, nejen ty svoje. Jinak tuto práci nemůže vykonávat.

Oba vaši synové jsou žáky waldorfské školy. Setkala jste se jako rodič při jejich výuce s něčím, co vám úplně nevyhovovalo, s čím jste nesouhlasila, co byste třeba změnila?
Musím říci, že jsem ani u jednoho z našich synů neviděla žádný zásadní problém. Občas mohu mít samozřejmě trochu jiný názor, ale v tom tato pedagogika právě je. Každý učitel má právo vybrat si svoji cestu. Důležité je, aby věděl, proč to dělá. Pro rodiče je to pak srozumitelnější. Já si v žádném případě nemyslím, že vím všechno nejlépe, a ráda si vyslechnu kolegův názor.

Máte jedinečnou příležitost hodnotit waldorfskou výchovu z pohledu
učitele i rodiče. Může být podle vás jednou z cest, jak z dnešního neutěšeného stavu školství?
Je opravdu něco jiného, když je člověk současně učitelem a rodičem. Občas může dojít ke konfliktům, ale na druhou stranu se na mě obracejí mnozí rodiče, kteří chtějí, abych jejich názor předala kolegiu. I na třídních schůzkách či pohovorech se často zmiňuji také o svých vlastních dětech, co podobného s nimi zažívám. A waldorfská pedagogika v dnešní, pro děti nepřátelské době má určitě velký smysl.