Úvod Magazín Svátek svaté Barbory

Svátek svaté Barbory

Svátek jedné z nejoblíbenějších svatých, panny a mučednice sv. Barbory
připadá na jeden z prvních adventních dnů. Barbora je považována za patronku věží, horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dívek,
zajatců, dělostřelců, pevností, hasičů a umírajících a ochránkyni proti ohni,
bouřce, horečce a moru.

Den zasvěcený památce svaté Barbory byl spojen s řadou lidových zvyků.
Neprovdané dívky řezaly v sadu tzv. barborky, třešňové větévky.



Podle toho, zda o Vánocích rozkvetly, se usuzovalo o vdavkách a ženichovi.
Horníci v dolech zapalovali Barborčino světlo. V některých oblastech sv. Barbora rozdávala
hodným dětem dárky. Ještě před druhou světovou válkou chodívaly v některých krajích v předvečer svátku světice po vesnici dospělé dívky v bílých šatech a rozdávaly dětem dárky. Jinde hezky oděná děvčata „chodila barborkou“ na den sv. Barbory vesnicemi po rorátech, klepala na dveře stavení a rozdávala všem
cukrová srdíčka od křesťanské mučednice. Říkalo se jim Barborky.



Podle lidového vyprávění je na zem spouštěl z nebe svatý Petr po zlatém provaze nebo po žebříku.
Hodné děti byly odměněny dárky, neposluchy vyšlehaly Barborky metlou. Barborky chodily ve skupinách
po třech až šesti. Někdy měly kolem pasu uvázanou širokou modrou nebo červenou pentli a dlouhé vlasy jim halily tvář. V připomínku panenství a urozeného rodu sv. Barbory si je zdobily květinovým věnečkem
nebo korunkou ze zlatého papíru. Nikdy nezapomněly uzlík s dárky a metlu.
Jedna z Barborek zvonilana malý zvoneček. Jejich oděv býval různý.



V některých krajích si sčesávaly vlasy pod plenu a přes obličej spouštěly tylový závoj.
Jinde si raději oblékaly bílé punčochy, spodničku, kabát a na hlavu posadily červený nebo zelený věnec
s dlouhou pentlí. Nosily ale i volné černé nebo bílé šaty, bílé sukně a blůzičky nebo jen čisté bílé prostěradlo.
K zamoučněnému obličeji se hodil bílý šátek. Barborky si obouvaly bílé papuče nebo chodily bosy.
Občas strašívaly děti velkou prázdnou tykví s vyřezaným obličejem, který osvětlovala uvnitř upevněná svíčka. Přenášely ji dům od domu na dlouhé tyči. Před vstupem do sednice ji přistrčily k oknu a metlou šlehaly o sklo. Hodné Barborky se ale chovaly mírně a přátelsky. Křesťansky pozdravily,
zazpívaly písničku o sv. Barboře a děti podělily ovocem a cukrovím.


Chrám sv. Barbory

Láska a vztahy
Vyspinkat se do růžova 2. Tatiana Kovaříková: Černá a bílá