Úvod Magazín Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol

Dlouho jsem s touto nabídkou otálela, přestože je to kino mému srdci blízké.
Není to ale film, který si pustíme jen tak pro potěchu, k šálku černé kávy, když jsme sami
doma. A ke Krásné se nehodí už vůbec. Jenže, Spalovače mrtvol nelze nevidět.

Maloměšťácký otec rodiny Karel Koprfingl se nám od prvního záběru sladce vemlouvá přitažlivým ševelícím hlasem Rudolfa Hrušínského. Větu „Jsme krásná a požehnaná rodina“ by tak ráda slyšela nejedna z vdaných žen. Jeho mazlivá oslovení Něžná, Nebeská, Lakmé, Čarokrásná jsou něžná i sexy. Vše ostatní je hrůza.

Zdánlivě této krásné a požehnané rodině nelze nic zazlívat. Žena spořádaná, usměvavá a oddaná, dcera a syn upravení a poslušní, Čarokrásná je nádherná chlupatá micka, doma vše vyleštěno a naklizeno. Koprfingl je abstinent a nekuřák. A protože je romantik a citlivý člověk, miluje oduševnělou krásnou hudbu. Pravda, líbí se mu i mladá nevzhledná uklízečka v krematoriu a jednou měsíčně zajde do masérského salonu za Dagmar, která je tak podobná jeho drahé choti, dobře, dobře, tehdy to tak chodilo. I tady mluví o své milované rodině, dělá si starost o zaměstnance, i dárek pro dceru má s sebou, nezapomněl na její narozeniny. Ctí řád a pořádek. Své rodině, ale především své práci v krematoriu je víc než oddán, práce je mu posláním. Chvíli před vystavením zesnulého na katafalk se chodí rozloučit, tu a tam mrtvole poopraví límeček, už je to rituál – vytáhne vlastní hřeben, upraví mrtvole pěšinku a stejným hřebenem přičísne vlasy také sobě…

A pečuje o svou duši – sice nějak po svém, stačí mu k tomu černá kronika v novinách a jediná kniha. Biblí je mu velká kniha o Lhase a i to málo, co z knihy o dalajlamově chrámu vyčetl, posiluje jeho jistotu. „Duše do urny nejde, duše po spálení vzlétne do éteru a očištěna putuje do dalšího těla,“ zasvěcuje v krematoriu nového vyděšeného pomocníka. Mluví hodně a ve vzletných větách, které kontrastují se vším, s čím svůj život spojuje, co ho přitahuje – se smrtí. „Nic není v životě jisté, jenom smrt.“ „Prach jsme a v prach se obrátíme.“

„Na světě má být mír, spravedlnost a štěstí,“ opakuje fráze, které vyčetl nebo pochytil od jiných. Lehce přebírá cizí názory a lehce se nechá zmanipulovat bývalým kamarádem, zupáckým členem německé strany, který zdůrazňuje Koprfi nglovu špetku německé krve, nečistý původ manželky, a tedy i nedostatečnost jejich dvou neprůbojných dětí. Krásná a požehnaná rodina by mu mohla být v nové Říši překážkou v kariéře. Přinese přihlášku do strany, přiměje Koprfi ngla vetřít se do židovské obce a slídit. S lehkostí, s jakou Koprfingl lidi ve svém okolí udá, s jakou se sám stává vykonavatelem utrpení na svých bližních, překračuje rámec černé komedie a stává se silným dramatem, z něhož mrazí v zádech. Děj trezorového filmu Spalovač mrtvol je zasazen do doby před obsazením republiky a vypuknutím války. Natočili ho během horkého léta 1968. Aniž by zde byl jediný záběr, který by odkazoval na vstup okupačních vojsk Varšavské smlouvy, film je silnou obžalobou jakéhokoliv režimu, který potřebuje „Koprfingly“ ke své moci.

Stylizace, snímání záběrů, účelové použití rybího oka, obrazové či zvukové přechody mezi záběry a scénami, rytmus, hudba, a především herecký koncert Rudolfa Hrušínského činí z tohoto čtyřicet let starého černobílého snímku Juraje Herze a kameramana Stanislava Miloty kinematografický skvost. Ano, mnozí slavní
hororoví tvůrci měli k Herzovi chodit do učení, aby věděli, jak se správně dávkuje mrazení v psychothrilleru!

Pel-mel
Schopnost zatnout dráp Zahrady a parky světových metropolí: New York