S cizí kůží na trh
Po pádu starověkých říší se kožich stal na nějakou dobu opět jen štítem proti mrazu
a do módy opět vstoupil až ve 12. století našeho letopočtu, kdy se v severní Evropě
stal hitem klobouk z pravého bobra.
Lovci začali vyrážet na Sibiř, do Pacifiku, na Ural i do Ameriky. Díky honbě za kožešinou se také zmapovala velká část do té doby neprobádané Kanady. Bohužel tato výprava vždy za sebou nechala krvavou stopu. Posedlost pravou kožešinou vyvrcholila ve 30. letech 20. století, kdy se kožich stal znakem pro ženu z dobré společnosti.
Zvířata však začala vymírat. Na světlo světa se dostaly i hrůzné praktiky, jak se s nimi před stažením z kůže zachází, jak jsou udržována na tzv. kožešinových farmách v mrazu, aby měla kvalitní srst, a jsou vyhladověna až na kost, aby měla co nejméně podkožního tuku. To vše předtím, než většinu těch krásných tvorů stáhnou za živa. Kvůli módě a stále se měnícím trendům člověk vyhubil již několik živočišných druhů a právě teď se oči všech ochránců zvířat s obavou obracejí na masové vyvražďování tuleňů v Kanadě, jemuž neuniknou ani mláďata.
Kožešiny se stále vracejí do módy. Dnes už však jsou k dostání tak dokonalé napodobeniny, že si ani při doteku nejste jisti, zda je o pravou kožešinu či ne. Proč tedy kvůli módě zabíjet? Pravé kožešiny jsou ubohou a falešnou známkou moci a luxusu, něčeho výjimečného. Jako by mít srdce bylo dnes už jen luxusem. A ženy, které jsou krásné na těle i na duši a mají srdce i rozum na pravém místě, říkají pravým kožešinám ne!
