Ragtime

Přestože snímek světovými kinosály víceméně prošuměl a nezúročil ani osm oscarových nominací, ve mně navždy zanechal hlubokou a zřejmě ne zcela zacelenou brázdu kdesi tam, kde se rozum snoubí s citem, hluboko v srdci.

Po stejnojmenném bestselleru E. L. Doctorowa „náš“ Miloš Forman musel chňapnout, i kdyby netrpěl „hasičskou“ obsesí! Na pozadí dobových reálií se mísí autorská fikce; zeširoka pojatá novela psaná bez dialogů, s četnými literárními odkazy, vyprávěná z pohledu kluka, s řadou zdánlivě vedlejších postav a motivů, které se během děje do sebe zaplétají. Nebyla to pro Michaela Wellera snadná scenáristická práce!

S Miroslavem Ondříčkem za kamerou, s vynikajícím hereckým souborem a krásnou dobovou scénou, kostýmy a hudební složkou Miloš Forman natočil jedinečné drama, které si nezadá s antickými tragédiemi, přestože zde jde zdánlivě o – hovno. Prosím za prominutí, ano, především jde o ono …, ležící na předním sedadle nádherného Fordu T, ještě vonícího čerstvým lakem a jemně zpracovanou kůží. Černošský pianista si na nový kabriolet řádně vydělal svým talentem a lidským exkrementem ho zneuctili tlustí závistiví nesnášenliví bílí, pro které černoch bude vždycky jen „negr“.

Fešně oblečený černý hudebník konečně dosáhl úspěchu, našel práci, má peníze a teď byl s kuráží a láskou v srdci kdesi poblíž New Yorku napravovat staré chyby, které natropil, když ještě byl nikým, dostalo se mu odpuštění, plánuje svatbu a dlouhý život se ženou a dítětem, které miluje; může jim nabídnout lásku, úspěch, už se umí o ně postarat! Na pozadí historických, sociálních a občanských událostí Spojené státy v roce 1902 uskutečňují převratné technologické a společenské změny, válka první i druhá jsou v nedohlednu, jenže je tady rozmlácené nové auto, patřící tomu „negrovi“, auto, po kterém touží každý bílý chlápek, nejen dobrovolný venkovský hasič! A leží zde to rozpatlané lidské něco, co na dalších 12 let spustí lavinu vzdoru, násilí a touhy po odplatě.

Je začátek 20. století, ale nejinak tomu na této planetě bude i o sto let později.

Co se v člověku jakékoli barvy pleti vzedme za sílu, která zpřetrhá všechno krásné, aby získal respekt? Jakými prostředky se domoci práva sjednat omluvu, získat důstojnost a napravit křivdu? Jak lze čelit lidské hrubosti a nespravedlnosti? Jedině silou? Stojí za to zmařit desítky lidských životů, zničit vše, čeho jsem dosáhl, aby mi ten druhý vrátil ztracenou čest? Co čekám? Mám na to právo? Nebo je to pýcha, co mě ovládá?

A co mi velí rozum a srdce? Co chci? Lze se povznést nad banalitu a lidskou tupost, odpustit chybujícímu a potlačit uražené ego? V zájmu všech mých blízkých, ve jménu života, který jsem získal darem?

Najdu v srdci víru ve spravedlnost boží a zastavím krveprolití? Nebo, než odpustím, zkusím si, já slaboch, přivolat na pomoc Ježíše Krista, Mojžíše, Mohameda, Gándhího a další nanebevzaté, svaté či svatořečené?

Je odpuštění, pokora něco neslučitelného s lidským údělem? Něco potupného?

Není. Ale o tom jsou jiné filmy, nikoli Ragtime.