Pražské maličkosti - Dům, kde žil cestovatel do Svaté země

Chodec, který prochází podloubím domu na Havelském trhu, si mnohdy nevšimne zvláštního erbu, umístěného nad velkou bránou s nápisem U Radnických, který je umístěn až u samého stropu podloubí.

Je to kartuše vytesaná z pískovce s kolorovaným znakem a nápisem: „1522 WACZLAW Z WLKANOW“. Znak, který je těžko čitelný, představuje polovinu zvířete, něco mezi koněm a psem či vlkem. Jeho správný popis by měl být tento: erb je vertikálně rozdělený modrou a červenou, přes obě polovice je znázorněný bílý chrt, možná vlk s vyplazeným jazykem a zlatým obojkem.

Erb patřil Oldřichu Prefátovi z Vlkanova, muži dnes již zapomenutému. Jen znalcům historie a cestopisů jeho jméno připomene známého cestovatele, renesančního člověka, který stejně jako Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav (Turček) Wratislav z Mitrovic, Lev z Rožmitálu a řada dalších popsal své dobrodružné cesty za hranice království českého.

Dům s popisným číslem 511–I je také nazýván U Zlaté váhy. Na jeho barokním průčelí vyniká velká freska archanděla Michaela, který stojí na ohnivém ďáblu a drží v ruce váhy. Barokní je i madona ve štítě z roku 1690, zčásti zachované podloubí je gotické. Už v roce 1488 zde bydlel bohatý erbovní měšťan Václav Prefát z Vojanova, Oldřichův otec. Jeho erb je nad vchodem do sousedního domu U Radnických.

Syn Oldřich se narodil 12. května 1523 v Praze. Vyrostl z něho renesanční intelektuál s velkými matematickými, přírodovědeckými, inženýrskými a astronomickými znalostmi. Po studiích ve Wittenbergu, Lipsku a Praze se vypravil do Říma, kde pracoval v dílnách na výrobu matematických a astronomických přístrojů. Uměl dobře německy, v Římě se naučil italsky a studoval i řečtinu. Četl klasiky, ale zajímal se i o válečnou techniku. Při lékařské praxi v Římě se seznámil s Němcem Wolfem Holzwirtem, se kterým navštívil Milán a Benátky.

Oba muži se pak rozhodli, že navštíví Svatou zemi. Chtěli vidět, jak se změnila od doby Písma. Starý pán Václav Prefát proti tomu nic neměl a vybavil je penězi. Jen tak třiadvacetiletý Oldřich mohl s německým přítelem odcestovat. Zajímavou výpravu zahájili v Benátkách, odkud vypluli na plachetnici. Výprava to byla dobrodružná. Navštívili svatá místa, na moři zažili bouře i korzárská přepadení. Vrátili se zpět do Benátek, kde Oldřich zůstal čtyři měsíce, do března 1546, a pak se pěšky „per pedes apostolorum“, jak se říkalo, vrátil přes Alpy, Salcburk a České Budějovice domů do Prahy, s měšcem asi značně splasklým. Nicméně kdykoli požádal svého otce o finanční pomoc, peníze promptně dostal. Po pěti letech se ještě vypravil do Španělska ke hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostella.

Nakonec se Oldřich usadil v Praze v krásném domě, jejž po otcově smrti zdědil. Z podnětu sousedů, kteří rádi docházeli k Prefátovým na černé hodinky, sepsal a roku 1563 vydal svoje vzpomínky z palestinské cesty, nazvané dlouhým titulem Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři do Palestiny, tj. do krajiny někdy židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteroužto cestu s pomocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI (1546).

Zážitky z cest popsal velmi pečlivě a přesně, a tak dílo patří mezi nejlepší, respektive nejpřesnější cestopisy své doby, a to nejen v Čechách. Dva roky po jeho vydání tento vážený měšťan s velkým rozhledem a smířlivou povahou v poměrně mladém věku zemřel. Stalo se tak v jeho dvaačtyřiceti letech, 26. července 1565.

Archiv, časopis Krásná 2006