Ondřej Zimka

Za onoho času, keď sa voda sypala v podobe snehu a piesok lial do formy noci svoje sny, v zimkovskej drevenej perníkovej chalúpke plakal chlapec. Mal som tri mesiace a nie a nie sa utíšiť. Babka ma hojdala, mama nosila na rukách a otec na baraních rožkách. Ani spev nepomohol. Otec to nevydržal a hodil am do hlbokého záveja na priedomí. Prestal som plakať, bol som doma v bielom tichu.

Až po rokoch som pochopil. Maliari nemajú otvárať ústa, ale maľovať. S výnimkou, keď bozkávajú mladé múzy a jazyk ovlažujú starým vínom.

Překlad

Kdysi dávno, když se z nebe sypala voda v podobě sněhu a písek lil do formy noci své sny, v dřevěné perníkové chaloupce u Zimků plakal malý chlapec. Měl jsem tehdy tři měsíce a nebyl jsem k utišení. Babička mě kolébala, maminka chovala v náručí, táta se mnou dělal psí kusy... Ani zpěv nepomohl. Otec to nevydržel a hodil mě do hluboké sněhové závěje před domem. Přestal jsem plakat. Byl jsem doma v bílém tichu. Až po letech jsem pochopil. Malíři nemají otevírat ústa, mají malovat. S jedinou výjimkou, když líbají mladé múzy a jazyk si ovlažují starým vínem. 

Převzato z kalendáře Krásné paní 2011