LUDVÍK KUNDERA: poezie

Emoce
Skutečnost zní
jak koncert na basy:
Na tváři lehký chlad
hluboký v srdci cit
račte mi klidně lát
račte mě třebas
i pověsit

Lesík
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme „náš“
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého

Rážení
Po tom velmi velikém létě
jsme těžkými bidly ráželi ořechy
Byly už napuklé a zelená slupka se sama oloupávala
Tloukli jsme jak do nepřátel!
A když jsme ve snu potkali hlídače
drze jsme mu hleděli ve tvář
kdežto on plaše civěl
na naše žluté prsty

20. 11. 1988
Jakési štěstí.
Strništní brada;
strniště pod nohama.
Tence namazané krajíčky blaha.
Tlustý led pochyb: aha!
Už je to tady…
Za rohem arci
číhají starci,
potěžkávají baldy a brousí nože…
…Cože?
Inu: brousí.
A já jak pěvec na Mělníce,
jenž za to hlavu dal,
si broukám jakousi:
Jakési štěstí.
Atd.

Tibet
Prolhat se v prachu
do Lhassy!
Dorazil jsem však pouze do Šikace.
Pančenláma mě přijal za úsvitu.
Úděsný ritus! Nic mi neřekl (dvojník?).
Ale spal jsem pak až do oběda…
Potkávám Svena Hedina
A hned mu laji.
Svému zpronevěřilému učiteli!
Láma sedmerého svěcení však praví:
Co se horšíš?
Zblbl.
Též ty jednou zblbneš.
Vzteky jsem roztřískal
posvátnou nádobu.
Máslo v čaji bylo žluklé.

Na Tahiti
(odkud přicházíme?)
Jsem potkal
– však víte…
On ale byl příliš opilý
a ty jeho flundry (vahine no te tiare)
mi připadaly špinavé
opocené upocené
vyklepané zorky zkrátka
Přesto jsme s Pavlíkem potom družně
poseděli
– co on to, panebůžku, pil za psí blití?
a slovo dalo slovo (Arearea):
slíbil jsem mu napsat texty na ty velké
dřevořezy
hotová prkna
M. R. Štefánik je odnášel na rameni
a celý se chudák zchvátil
Záhy poté však započal japonský nálet
na Pearl Harbour
a ze všeho zbyly jen
v srdci třísky

Má žena je chytřejší než já
rychleji chápe
takže dáma se zavázanýma očima
a s vážkami
shledá mou misku patrně lehčí
Má žena je chytřejší než já
přesněji chápe vztah toho k onomu
onoho k tomu
Já jsem jen učenější
však hrany písmenek
mi už rozpíchaly oči
takže nosím tmavé brýle
které mi v hemžení
předstírají soukromí
Má žena a já
stejní jsme jen v tom
že si než přijde uragán tornádo nebo
alespoň vichr vichřice
tvrdošíjně něco vyčítáme
něco kdeco všelicos všechno
Naštěstí je na našem poledníku
a v naší zeměpisné šířce
hurikánů pramálo
a firma Duha
nešetří barvami

Comeback
Vstupuje do arény
Dav neřičí
Dav zapomněl
Gladiátor-začátečník
rozněcuje se tím že tluče
čímsi kopinatým
do jakési puklice
Hodili po něm sítí
Rozťal ji mečem
byťsi kostrbatým
a na chvilku se tiše cítí
Pak ale – rovněž tiše – čeká na úklady
a nohou kreslí do písku
cosi ňaderného