Jana Boušková

Kde v současné době všude hrajete?
Mojí mateřskou scénou je Národní divadlo. Ve Stavovském divadle hraji v hrách
Revizor a Mikve, v Kolovratském paláci v Pláči. Pod agenturou Václava Hanzlíčka
hrajeme v Branickém divadle Příbuzné si nevybíráme a Herci jsou unaveni, což
jsou komedie, u kterých lidé doslova řvou smíchy. V Divadle u Hasičů vystupuji
v Turecké kavárně, u Karla Heřmánka ve hře Blbec k večeři, ve Viole v úsměvném
představení Šunen Romale. A do toho s některými divadelními představeními jezdíme
na zájezdy po vlastech českých, moravských i slovenských.

Kolik vystoupení měsíčně absolvujete?
Zhruba osmnáct až dvacet.

Kdy se v tomto divokém tempu učíte texty?
Po večerech, v autě, zkrátka ve všech volných chvílích, které mám. No, nenudím se.

V současné době vás televizní diváci mohou vidět v oblíbeném seriálu Cesty domů.
Jak se vám vaše role líbí?
Moc! Takovou jsem ještě nehrála. Syn kriminálník, manžel, který je v kriminále
jednou nohou, dcera policistka, další sedmiletý syn, to jsem teda vážně ještě
nikdy neměla. Je to hodně pestré. Já navíc v seriálu piji pivo a kouřím,
což v normálním životě nedělám.

Jak vás v seriálu přijali kolegové?
Skoro se všemi se dobře znám, takže si myslím, že jsem do této party dobře zapadla.
Je to tam strašně fajn. Kolegové i štáb jsou bezva. A samozřejmě režiséři
Jiří Adamec a Jaromír Polišenský.

Jaký názor máte na takzvané nekonečné seriály?
Je to prostě práce.

Tyto seriály se točí v obrovském tempu.
Je to pro herce složité?
Zvykla jsem si na to. Měla jsem s tím zkušenost, už když jsem před osmnácti lety natáčela
sitcom Nováci, což byl vůbec jeden z prvních takových formátů v Česku. Jeden díl
se musel natočit za pouhý den. Když jsme to tehdy nestihli, kameramani šli večer točit
televizní noviny a teprve potom se mohlo zase pokračovat dál. A podobný model byl také
v Ošklivce Katce. Je to v dnešní době takový trend a člověk se s tím musí vyrovnat.
Léto končí.

Můžete prozradit, kde jste strávila dovolenou?
Byla jsem s Vaškem, Naďou Konvalinkovou a jejími moc milými přáteli v Řecku na
jachtě. Projeli jsme spoustu řeckých ostrovů, nádherná dovolená… V Řecku jsme byli už
asi počtvrté. A na konci srpna jsem ještě s kamarádkou vyrazila na dámskou jízdu do
Lisabonu. Byli jsme tam týden a bylo to také moc fajn. Mimo jiné jsme měli čas chodit po
obchodech, okukovat boty, náramky, přesně to, co Vašek nemusí…

Jak jste se s vaším manželem vlastně seznámili?
Jsme spolužáci, známe se od školy. Tenkrát se do mě Vašek zamiloval, ale já jsem jeho
lásku neopětovala. A navíc se mi zdál strašně mladej – je o rok a půl mladší. Zůstali
jsme po celou tu dobu kamarádi. Pak jsem se vdala, měla dítě, Vašek se také oženil, pak
rozvedl. No a pak jednou po letech na Štědrý den ke mně přišel a už u mě zůstal. A tento
rok to bude už 28 let, co jsme spolu.

Působíte jako idylický pár.
Můžete prozradit recept na spokojené manželství?
Na to není recept. Když spolu dva lidé chtějí být, tak musí být tolerantní. Říká se, že muž si
bere ženu s tím, že taková zůstane, a žena si bere muže s tím, že ho změní, což je špatně.
Předělat nemůžete nikoho druhého – jenom sami sebe. Také nemá smysl, aby jeden druhému
něco zakazoval.

Jak často se vůbec doma vídáte?
Naštěstí skoro všechna zájezdová představení
hrajeme spolu, takže tam se vidíme často.
Celé prázdniny jsme také byli spolu. No a pak se snažíme
být spolu, kdykoliv je to možné. V zimě třeba
pravidelně jezdíme na lyže. Dříve to byl týden,
teď to vypadá na tři dny. Jednou jsme na lyže vyrazili i s obytným
vozem a strávili v něm Štědrý den. Já jsem usmažila kapra,
udělala salát, mezitím jsme si šli zalyžovat
a kouzelné bylo, že na sjezdovce vůbec nikdo nebyl.
Všude klid, pohoda, krásná zasněžená příroda.
To byly neopakovatelné Vánoce.

Na jakou divadelní roli jste nejvíce pyšná?
Pyšná? To ne. Ale měla jsem třeba ráda
Markétku ve Faustovi, Alici v Ohlédni se v hněvu
a teď hejtmanku v Revizorovi a Alenku v Pláči.

A na jakou filmovou roli vzpomínáte nejraději?
Tu ve Smrti talentovaného ševce, který se točil
na Opočně. A to i přesto, že jsem prožívala dost
těžké období. Dva měsíce před natáčením mi zemřel
manžel a já ovdověla. Dítě, kterému tehdy
bylo dva a půl roku, mi během natáčení hlídala
maminka. Ale herečtí kolegové v čele s Jiřím
Kodetem a štáb mi tyto krušné chvíle pomohli
překlenout a já alespoň na chvíli na tu bolest zapomněla.

Bylo u vás odmala jasné, že budete herečkou?
Pravda je, že jsem k tomu měla sklony už jako holka. Se sestrou jsme se převlékaly do máminých
šatů, a kdykoli k nám přišli příbuzní, tak jsme jim něco hrály, nebo říkaly pohádky, básničky…

Pokud byste nebyla herečkou, čím byste byla?
Možná zubní laborantkou, protože mě odjakživa bavilo rukama něco tvořit. Také mě baví vaření.
Ale tím bych se živit nechtěla. Doma vařím tak jednou dvakrát týdně, víc mi čas nedovolí.

Máte nějakou vlastní specialitu?
Ano! Jídlo se jmenuje slepice v červeném oleji. Rozvaříte slepici do úplného bezvědomí, kůži
a kosti dáte pryč, maso nacupkáte na takové nitky, přidáte 4 lžíce sójové omáčky, 1 lžíci plnotučné
hořčice, 1/2 dcl bílého suchého vína, 2-3 lžíce červeného oleje – když ho nemáte,
rozpálíte pánev, nalijete 3 lžíce oleje, přidáte 2-3 feferonky, a když se olej zpění, nalijete ho
na maso. Pokud se mi zdá slepice suchá, přidám ještě několik lžic vývaru. Doporučuji podávat
až druhý den. Příloha chléb nebo rýže.
Nedávno jste se odstěhovali z Prahy a žijete na Slapech.

Už jste si zvykla na venkovský život?
Pravda je, že to ze začátku pro mě bylo hodně těžké. Tam, kde bydlíme, je asi dvacet chaloupek,
když byl podzim a začalo se brzy stmívat, koukala jsem na těch pár světýlek a měla
depresi. Já jsem totiž od dvou let bydlela v Praze a neuměla jsem si představit život někde
jinde. Nakonec mi ta krásná příroda, prostředí a klid tak učarovaly, že už do Prahy nepospíchám.
Navíc i sousedé jsou naprosto úžasní. V současné době panuje trend, že o sebe ženy nadmíru pečují.

Co vy?
Od května jsem začala chodit na pilates, je to cvičení spojené s jógou. Snažím se cvičit třikrát
týdně. Moc mi to pomáhá. Pravidelně také docházím na masáže.

Jak často chodíte na kosmetiku a ke kadeřníkovi?
Jednou za měsíc.

Co vás dokáže nejvíce rozčílit?
Lež. Vždycky mě udiví, jak dospělý člověk
může lhát. To je pak pro mě velké zklamání.

Před časem jste se objevila v pěvecké soutěži Duety.
Zazpíváte si ještě?
Jen když jsem sama doma… Veřejně ne.
Pár nabídek bylo, ale není čas.

O prázdninách zemřela herečka Jiřina Švorcová,
která hrála vaši maminku v seriálu Žena za pultem.
Jak na ni vzpomínáte?
Vzpomínám na ni jen v dobrém.

Seriál Žena za pultem budí dodnes rozporuplné reakce.
Jak se na tento seriál díváte vy?
Pro mě to byla především úžasná práce.
Pan Dietl, režisér Dudek, to byli velcí profesionálové.
Mně tehdy bylo dvacet let, byla jsem ještě na konzervatoři,
takže to pro mě byla obrovská škola.