Hana Holišová: stále na cestě

Ten výčet není úplný. Ještě totiž hraji v Noci na Karlštejně v karlínském divadle, s Městským divadlem Brno hostujeme v Goja music hall a zrovna dnes hostujeme v Branickém divadle s Divadlem Bolka Polívky.
Svou první roli v seriálu získala díky agentuře, která ji přihlásila do castingu.
„Věděla jsem, že to bude náročné, ale že až tak moc, to jsem netušila. Naštěstí mi na obou stranách
vycházejí ochotně vstříc, takže se mi daří vše skloubit.“ Praha sice nabízí hercům rozhodně více příležitostí, ale také větší konkurenci. „V Brně jsem zatím spokojená. Máme tam novou muzikálovou scénu, která patří k nejmodernějším v Evropě, což nám umožňuje dělat projekty, které v jiných divadlech realizovat nelze.“

Žádnou extrémní řevnivost Hanka mezi pražskými a brněnskými herci prý nepociťuje, ačkoli najdou
se výjimky, které potvrzují pravidlo. „Přestože pocházím z bohémské rodiny, až do sedmnácti let jsem neměla ponětí, že by mě bavilo být herečkou.“ Po vzoru kamarádky vystudovala střední pedagogickou v Boskovicích a teprve tam se v ní začaly probouzet geny po rodičích.

„Rodiče, především maminka, byli zásadně proti, abych šla v jejich stopách.
Nakonec jsem ale stejně jako má sestra Míša Horká propadla Thálii.“ Přihlásila se na brněnskou JAMU a vystudovala činohru. Paradoxně však zakotvila spíš na muzikálových scénách.
„Po škole jsem tři roky byla na volné noze a na činohru se konkurzy příliš nevypisují, takže proto ten muzikál.“

Hanka je natolik zaměstnána svou profesí, že se nelze ubránit domněnce, že musela obětovat
svůj osobní život. „Na střední škole jsem zpívala v metalové a folkové kapele. Hudba pro mě byla velkým hobby a to mi divadlo nahrazuje. Momentálně ale přicházím o svůj osobní život. Nemám čas na příbuzné
ani kamarády a vím, že to takhle nemůžu vést dlouhodobě. Jakmile přijde rodina, profese a kariéra půjdou stranou.“ Jenže rodina jen tak sama od sebe nepřijde, nejprve je nutné najít někoho do páru.

„Potkala jsem člověka, s nímž bych mohla strávit celý život, který toleruje a respektuje to, co dělám,
a já naopak toleruji zase jeho.“ Kdyby se rozhodla pověsit herectví na hřebík, znalostí ze studií pedagogiky by zřejmě nevyužila. „Nedokážu teď asi říct, co přesně bych mohla dělat, ale třeba prodávat květiny... :)“

Hanka se narodila ve znamení Lva a ascendentu Štíra. „Pokud mám správné informace, ascendent může
mít na člověka větší vliv než znamení, každopádně v mém případě je to poněkud komplikovaná kombinace. Pravidelně se ve mně obě znamení střídají, s čímž souvisí to, jak se cítím a působím na své okolí.
“Partnerka Hančina otce se horoskopy zaobírá více do hloubky, a tak má Hanka o této otázce celkem jasnou představu. „Jsem si vědoma svých dobrých i špatných vlastností, které mám a se kterými bych ráda bojovala.“

Mezi její špatné vlastnosti patří údajně lenost a pohodlnost, což jí lze při jejím současném způsobu života stěží uvěřit. A na co není nikdy líná? „Jsem požitkář, takže na dobré jídlo, čokoládu, spánek, sluníčko, nakupování dárečků pro své blízké a kamarády...“

Ale stejně jako nás všechny ostatní ani Hanku neobklopují jen kamarádi a pozitivní lidé, ale i ti z opačného břehu. „Když mě někdo naštve, snažím se být diplomatická a někdy se mi to vymstí. Některé věci nechám zajít příliš daleko, abych nevyvolala konflikt, a jindy se ozvu ve špatnou chvíli a pak jsem, jak se říká, za blbce.“

Učí se, že není nutné s každým a za každou cenu vyjít po dobrém. „Jsem strašně nerozhodná a často
namísto ano či ne říkám nevím a to mě na sobě hrozně štve.“ Ale vraťme se ještě ke kamarádům.
Hanka prý nikdy neměla moc kamarádek, ale spíše kamarádů. Ví, že se najdou lidé, kteří k ní chovají zášť, někteří i proto, že měli třeba podobné profesní záměry jako ona, a nevyšlo jim to.

„Mrzí mě to. Neumím to hodit jen tak za hlavu, ale rozhodně nebudu nikoho přesvědčovat, že jsou věci jinak, než si myslí.“ Naštěstí zášti je v Hančině životě méně než radosti. Nejbližší rodina ji samozřejmě podporuje a fandí jí. „Nemáme moc často možnost vídat se s babičkou. V televizi mě vidí víc než osobně, takže si mě trochu ztotožňuje s postavou Aničky, a tak občas dostanu ‚sprďana‘, např.: ‚Jak můžeš takový vzácný prsten dát z ruky?‘ A tak ji musím uklidňovat, že to je jen scénář, a nikoli já.“

Nedávno Hanku „sprdla“ i paní z ulice, ale naštěstí mluvila o roli, kterou hraje, ve třetí osobě.
„Na to, co jsem natočila, se obvykle nedívám. Ne že bych nechtěla, ale nemám na to čas.“ Když náhodou nějaký přece jen vybude, ráda ho tráví na chalupě v Beskydech. Jednou ale práce na seriálu skončí a její život se vrátí do původních kolejí. „Bude mě to samozřejmě mrzet. Protože tahle práce člověka obohacuje nejen finančně, jak si někteří kupodivu myslí. Je to řemeslo, ke kterému jsem se dostala poprvé, a doufám, že ne naposledy.“ Hanka je velmi pohledná slečna a je s podivem, že jsme ji ještě neviděli v roli princezny, a dokonce se ani žádnému režisérovi nepovedlo ji v její roli obnažit více, než by jí bylo příjemné.

„Roli princezny bych se rozhodně nebránila. Koneckonců jako malé holky jsme o tom snily asi všechny.
Co se týče nahoty, pokud to nebude bezpodmínečně nutné v rámci role či projektu, zůstanu raději oblečená.“ První dva týdny letošních prázdnin si Hanka snad užila zaslouženého volna podle svého a nyní už by se měla chystat na svou další práci, o které ale zatím ještě nemůže mluvit. Tak snad, někdy příště.