Gloria Macapagal-Arroyo - Železná dáma Filipín

Tehdy jsme ještě zdaleka netušili, že za pár měsíců se Gloria skutečně stane prezidentkou.
Možná již během našeho setkání plánovala cestu k této metě. Demonstrace se nicméně rozhořely na třídě Edsa v centru Manily až v lednu 2001. Proudy lidí skandujících hesla a nesoucích transparenty odsuzovaly stávajícího prezidenta Estradu a jeho aféry, kterých nebylo málo. Gloria nakonec nastoupila na jeho místo velmi rychle, 20. ledna, v podstatě po třech dnech protestů. Někdo to sice označoval za ne zcela legální postup, ale tato razantní dáma zůstala v čele Filipín až do června roku 2010.

Jako motto své strategie zvolila heslo „Za silnou republiku, jež ochrání i ty slabé a chudé“.
Ekonomka profesí a bývalá profesorka ekonomie na manilské univerzitě Ateneo zahájila reformy s cílem zlepšení infrastruktury, podpory financování zemědělských projektů, snížení zadlužení a daňových reforem.
Mistrná řečnice dokázala získat na svou stranu mnohé a křeslo hlavy státu opustila ve chvíli, kdy Filipíny dosahovaly více než sedmiprocentního ročního růstu.

Gloria nastoupila také cestu boje s korupcí. Její předchůdce, dříve velmi oblíbený filmový herec Estrada,
byl dokonce kvůli svým skandálům v dubnu 2001 uvězněn v domácím vězení. To, co prezidentka
tvrdě kritizovala, se ale nevyhnulo ani jí a její rodině. V souvislosti s praním špinavých peněz,
daňovými úniky  a zatajováním majetku byl opakovaně obviňován její manžel Jose Miguel
(který se dokonce jednou uchýlil i do dobrovolného exilu). Stalo již jakousi tradicí na Filipínách,
že se politické posty „dědí“ v rodině.  Pokud již nemůže dotyčný znovu kandidovat, nasměruje do voleb
svou manželku,  syna či dceru. Předvolební kampaň je velmi drahá, takže v případě úspěchu následuje snaha získat  to vynaložené zpět  či ještě více. Výjimkou v řetězci není ani současná hlava státu Nonoy Aquino
(kdysi student Glorie na univerzitě), syn bývalé prezidentky Corazon Aquinové.  I ten patří do rodiny politiků, jeho příznivci  ale zdůrazňují jeho bezúhonnost a skutečný boj s korupcí předchozí vlády. To ovšem někdy zachází  do extrému a jsou zpochybňovány projekty, které realizují zahraniční investoři a oslabuje se důvěra v serióznost podnikání.



Vraťme se ale zpět ke Glorii – elegantní, usměvavá, drobná. Jak vlastně dosáhla svého úspěchu?
Studia ekonomie prohloubila ve Spojených státech a získala i doktorský titul. K pozdější politické kariéře
ji do jisté míry předurčovalo rodinné zázemí – otec Diosdado byl prezidentem Filipín v 60. letech.
Diosdado proslul se svou manželkou prostým, ale důstojným životním stylem. Z Filipín se snažil vytvořit silný stát, sociálně spravedlivý. V té době se jeho zemi dařilo a byla v ekonomickém rozvoji Asie hned druhá
za Japonskem. Jako dcera bývalého, a navíc velmi populárního politika vstupovala Gloria do veřejného života s jasnou představou. V roce 1986 byla jmenována za vlády Aquinové náměstkyní ministra obchodu
a průmyslu, o šest let později byla zvolena senátorkou a stejnou funkci vykonávala i o tři roky později.
V té době získala rekordní počet hlasů – více než patnáct milionů. Od roku 1998 působila v roli viceprezidentky a její další trasu již známe – 14. prezidentka a druhá žena na tomto postu v historii Filipín.
Co ji vyneslo na výsluní? Její znalosti, inteligence, vytrvalost, rozhodnost a řečnické umění?
Nebo dlouhodobá politická krize a vyšetřování kolem prezidenta Estrady?

„Estrada je oblíbencem davu, Glorii upřednostňují bohatší vrstvy,“ šuškalo se v kuloárech.
A protože se politika a obchod prolínají, nemohl být filmový miláček dlouho trnem v oku majetných.
Gloria se obklopila novými lidmi, kteří obsadili klíčové funkce. Při jejich výběru hrály roli nejen profesionální kvality, ale i podpora, kterou poskytli Glorii a její straně v krizovém období.

Prezidentka založila síť mobilních obchodů – autobusů, které objížděly venkov včetně odlehlých míst, potraviny nebo školní potřeby se v nich daly koupit za nižší ceny než v běžných obchodech.
Sama začala jezdit do provincií, účastnila se veletrhů, kulturních festivalů.
Zkrátka jako její otec byla všude vidět. Důležitou prioritou její politiky se stal boj s terorismem a likvidace centra muslimských separatistů na jižním Mindanau.



Vzhledem ke svému postavení a nabitému programu neměla tato prezidentka téměř žádný  volný čas. Zálibou, o kterou se ale nenechala připravit, bylo kino. Sledování filmů je oblíbeným koníčkem všech Filipínců. A tak zatímco sály v Praze zejí často prázdnotou, ty filipínské jsou díky nízkým cenám lístků stále plné. Místní kinematografie se ovšem soustředí hlavně na produkci akčních snímků či laciných
zamilovaných příběhů. Gloria je příznivcem umělecké tvorby, kterou podporuje různými granty, ráda chodí po horách, potápí se a samozřejmě nezapomíná na golf – v dálné Asii téměř společenskou povinnost.

Vždyť na hřišti lze s partnerem prodiskutovat neformálně mnohé.
V osobním životě je čtyřiašedesátiletá Gloria milující manželkou a matkou tří dětí.
Její syn Miguel se na čas stal i guvernérem Pampangy a dcera Luly získala práci na ministerstvu zahraničí.
S podporou první dámy republiky je to snadné. Inu, každá matka chce pro své ratolesti to nejlepší.
Vždyť i svatba jejího syna musela být okázalá a honosná. Konala se v Prezidentském paláci a zúčastnili
se jí přední politici, obchodníci, diplomaté a rodinní přátelé. Pochutnávali si na kulinářských specialitách
z různých krajů světa. Dámy v dlouhých róbách, páni v bílých košilích z ananasového vlákna barongu
tančili za zvuků romantické hudby a nad touto nádherou se tiše kolébaly lustry z českého křišťálu.

Dnes je prezidentská doba pryč, Gloria se stala poslankyní a se svým nástupcem si občas vyměňuje
peprné výroky. Inu, být úspěšným politikem není snadné a je to dvakrát těžší, pokud žezlo moci drží žena.
O tom ví Gloria své. Nikdy se ale nevzdává a zachovává si smysl pro humor. „Nemohu vyrůst, ale mohu na sobě pracovat.“ To je její oblíbený výrok. Je to žena malého vzrůstu, ale velkého ducha,
a snad právě proto se jí někdy říká železná dáma Asie.